Sbohem 

S tebou jsem, lásko, byl moc rád,

však kůň můj znaven je a líný

a i když se mi budeš  smát,

toužím odejít mezi stíny. 

Už nemám žádný  důvod lhát,

u bílé zdi mě  nechte spát. 

Za mě už nehovoří  činy,

už nebaví mě  ani snít,

asi jsem býval někdy jiný,

ale teď toužím mít jen klid. 

Kdybych ti chyběl u večeře

rozsviť a nezavírej dveře…