Příběh o dívce proměněné v labuť se dočkal nespočtu variací. Nejnovější z nich netradičně tančí na plátně kin. Černá labuť však není převyprávěním německé pohádky. Nejde o klasické zpracování příběhu o lásce a zradě. Děj snímku je přesunut z podia do zákulisí a soustředí se na přípravu velkolepého představení. V jeho centru pak stojí mladičká baletka Nina a její přání stát se dokonalou labutí královnou, nevinnou bílou Odettou i vášnivou černou Odilií.

Nina stejně jako každá baletka sní o hlavní roli v tomto světoznámém baletu. A když svou příležitost dostane, nehodlá ponechat nic náhodě. Trénuje tvrději a odhodlaněji než kdy předtím. I přesto však není režisér spokojen a dává Nině nové náměty ke zlepšení. Pro nevinnou Ninu jsou podněty výzvou. Jak velké je její odhodlání stát se dokonalou labutí královnou? Co vše je pro to ochotná obětovat?

Darren Aronofsky svůj příběh točící se kolem Labutího jezera zpracovával několik let. Pro hlavní roli si vybral Natalii Portman. Ta svou roli vzala velmi vážně a přípravě věnovala celý rok tvrdé fyzické dřiny. Její baletní podoba je naprosto uvěřitelná a herečka se na plátně stává primabalerínou. Nejde tak ani o její schopnost většinu baletních výstupů z filmu skutečně zatancovat, jako spíše o její baletní auru, která ji obklopuje. Portman vypadá jako baletka, vyzařuje z ní taneční odhodlání, disciplína a urputnost. Její přeměna z bílé nevinnosti v černou smyslnost  bere dech. Celý film stojí na jejím výkonu a ona ho nenechává potopit, ani se jen přiblížit ke dnu, jako labuť celou dobu pluje na hladině s hlavou hrdě vztyčenou. Natálie Portman zde podává svůj dosud nejlepší herecký výkon. Role ji umožňuje vyniknout nejen fyzicky, ale především emočně.

Natálii ve filmu úspěšně sekunduje Mila Kunis. Ta zde představuje protipól Ninině nevinnosti a životní nezkušenosti a dává jí a divákům možnost nahlédnout do temnějších podob lidské osobnosti. Její fyzická podoba s Portman není čistě náhodná, sehrává zde důležitý podnět pro Ninin duševní přerod. Další impulsivní postavou v jejím životě je její matka, bývalá neúspěšná baletka, snažící se své baletní komplexy na své dceři léčit. Jejich vzájemný vztah je novým představením velmi tvrdě zkoušen a matka se stejně jako dcera pod náporem nové role mění. V této roli excelovala Barbara Hershey. Výkony obou hereček skvěle doplňuje i úžasný Vincent Cassel jako režisér - pokušitel.

Příběhy z tanečního prostředí mají svojí diváckou základnu, kterou Černá labuť zajisté uchvátí. Věřím však, že se režisérovi podařilo vytvořit nejen taneční film, ale především drama o lidské touze po uskutečnění snů a o úsilí, jenž jejich dosažení předchází. Tento motiv díla si jistě najde cestu i do srdcí širšího publika.

Režisér si ve svých filmech často pohrává s psychedelickými výjevy a ani Černá labuť není výjimkou, velmi se zde však krotí a svou fantastiku zde chrlí především na hlavní představitelku. I když je děj v některých bodech předvídatelný neubírá mu to na jeho intenzitě, ani schopnosti si diváka připoutat. Především pak poslední část, baletní premiéra je natolik vzrušující, že vás zcela pohltí a nepustí až do závěrečných titulků.

Sugestivní pohled do baletního zákulisí režisér umocňuje detailními záběry z těsné blízkosti postav, aby prožitek z představení byl co nejintenzivnější. Nebojí se také nesčetných záběrů na taneční špičky a kroky. Taneční publikum se může kochat baletními kreacemi, které se v případě Černé labutě soustřeďují především na taneční čísla hlavní představitelky.

Hudba je ve filmu dána svým tématem. Příběh o labutím jezeře se neobejde bez přenádherné hudby Petra Iljiče Čajkovského, a proto zde nebudou scházet nejznámější labutí melodie. Autoři filmové hudby nesou však také svůj nesporný díl na sugestivním vyznění celého příběhu. Nejen úpravou hudby do filmové podoby, ale i citlivým přidáním vlastních motivů, vytvořili spolu s Čajkovského hudbou magický doprovod.

Černá labuť v sobě spojuje vše co má výborný film mít – silný příběh, dobrého režiséra se skvělým filmovým týmem, úchvatné herecké výkony a lásku k filmu. Černá labuť není pouze tanečním filmem, jde především o osobní drama překonávání se sama sebe a rozkrývání lidského potenciálu, jeho limity a jeho odhodlání pro splnění snů. Jeden z nejlepších filmů loňského roku si zaslouží nejen akademické či kritické uznání ale především divácké. Jezerní mámení by si určitě neměli nechat ujít milovníci tance a dobrých filmů.

USA – 2010;  FOX

Žánr: drama, thriller

Scénář: Mark Heyman, Andreés Heinz

Režie:               Darren Aronofsky

Kamera:           Matthew Libatique, ASC

Hudba:             Jim Black, Gabe Hilfer

Hrají:              Natalie Portman, Vincent Cassel, Mila Kunis, Winona Ryder, Barbara Hershey

Doporučená přístupnost: do 12 nevhodný

V kinech od 10. února 2011

Zdroj foto: www.bontonfilm.cz