Sázka 

Sto růží vsadím, k tomu i své boty,

a pak se budu téhle sázce smát.

Je krása pravdou vrytou do nahoty

a šňůra perel nabobtnalý  drát.

Jen oči, v těch se démantů třpyt tají,

je zlato těsto na dvě  vánočky.

Z té první placky do kšeftů se krájí

a z druhé zase řetěz pro kočky.

Tak odhoď, lásko, co tvůj půvab skrývá,

můj štětec tuší vykreslí  pak rým,

v němž já jsem ten, kdo na krásu se dívá,

a víc už toho raděj nepovím…