Neveršovaná

Jen tak ve vzduchu

zachytávám

neviditelná vlákna čehosi,

co je možná

po zapletení v lano

pevnější

než řetěz držící kotvu

velkých lodí...

 

Mlčím...

Ta vlákna se mi

proplétají mezi prsty...

zdají se být nekonečná...

jako kdyby jim darovalo

jednu svou vlastnost

pravé hedvábí...

 

Vnímám...

Odkud se vůbec bere

ta jemnost, hebkost,

nadpozemskost?

Kdo vůbec může

být schopen

vytvářet

něco, co je najednou

kolem, uvnitř,

všude?

 

Dýchám...

Nikdy jsem netušila,

že v pavučině

lásky

může být

tak

božsky...