Klíč k nebi...
Je to hloupé? Možná. Je to směšné? Snad. Může tomu někdo rozumět? Ano. Ten, kdo má klíč ano. Určitě…
Dej mi lásku lásko,
já proměním se v nebe,
modrou barvu budu mít
a dám Ti kousek sebe.
Jsi lampou mou, já můrou Tvou,
co zlákat se vždy nechá,
cit můj k Tobě, lásko má,
nezkrotí žádná střecha.
Teplý čaj a úsměv Tvůj,
jen dlaň Tvá v té mé chybí,
jsem jen nebem bez Měsíce,
srdcem v moři lidí.
Na něj, na mě, na Tebe,
na každého čeká,
hora co se zkrotit nedá,
citů dravá řeka.
Nikdy klidu nedojde
to krásné, modré nebe,
vždyť mu chybí kousíček,
co v dlani mám pro Tebe.
Ten kousek nebe srdcem je,
co v dlani mojí bije,
úsměv, vůni, vzpomínku
na Tebe v sobě skryje.
Navždy, nikdy, někdy snad
přijde ta chvíle pravá,
srdce Tvé si vzpomene
na prst, co hladil záda.
Přesně tam, co cítíš žár,
když tato slova vnímáš,
jsou psána srdcem pro Tebe,
Ty jediná klíč hlídáš…
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)