Dělnická strana – zakazujeme stranu nebo pravdu?

Zcela scestně se tomu začalo říkat romský problém či problematika ačkoliv jde ve skutečnosti o zanedbanou práci politiků. Stal se z toho job pro spoustu ukřičených ochránců prý lidských práv prý utiskovaných Romů.

A z Jiřího Čunka, který nejen, že věci nazval pravými jmény, ale také se místo prázdných řečí a slibů snažil a snaží s věcí něco dělat, se stal Job. Na jeho křížové cestě vidíme zástupy rádoby ochránců lidských práv a politiků respektive političek, kteří dělají pro umlčení Jiřího Čunka i nemožné. Ale jak velmi často slýcháme, a to nejen v tomto případě, slovo nemožné v našem „právním“ státě neexistuje.

Jsem proti veškerým hnutím, kde to byť jen vzdáleně zavání caesarovským pozdravem následně poupraveným v hitlerovském Německu. Má mysl odmítá ztotožnit se s jejich radikálními názory. Nemůžu ale souhlasit se zevšeobecňujícím názorem davu, že se jedná o tlupy holohlavých rváčů v černém s poněkud sporadickou nadílkou IQ. Důkazem, že to tak není, jsou poslední akce Dělnické strany především v Litvínovském sídlišti Janov.

Vedení Dělnické strany začalo řešit, samozřejmě způsobem sobě vlastním, to o čem politici léta pouze řeční. Ti raději mlátí prázdnou slámu, chodí okolo horké kaše, která už dávno není vtipná, hořekují nad rozlitým mlékem, lžou a oblbují národ výmysly, že v majoritní většině vzrůstají rasistické nálady. Je velmi smutné, a dokazuje to holou pravdu o našich politicích, že vlastním vynálezem „romský problém“ pouze kamuflují svoji neschopnost řešit neřešený problém. Příkladem budiž prohlášení Džamily Stehlíkové, že problém sídliště Janov není krátkodobou záležitostí, ale prací na mnoho let.

Logika mi říká, že pokud mám problém musím jej ihned řešit než mi přeroste přes hlavu. A čím je větší tím razantněji jej musím řešit. Je nabíledni, že politikům jejich vlastní liknavost již dávno přerostla přes hlavu a místo akce pořád jenom nesmyslně blekotají. Kdežto akce se chopila Dělnická strana. A ejhle! V televizích a v tisku začínají prosakovat zprávy, že spořádaným, tedy převážně bílým, občanům sídliště Janov se tato akce líbila. Líbila se jim natolik, že začali demonstranty zásobovat municí – kameny a podobným materiálem. Dokonce slyšíme, že mezi demonstranty byli i profesionální policisté a bojůvky měly charakter promyšleného postupu.

A co se děje hned příští týden? Ministr Langer žádá zákaz Dělnické strany. V minulosti jsme mnohdy byli svědky demonstrací různých radikálních a neonacistických stran a uskupení, ale o zákazech se víceméně mluvilo jen tak, aby se neřeklo. Avšak nyní? Přemýšlivého člověka ihned napadne, není on ten humbuk především proto, že řadový občan „vysrčil růžky“? Že dal od roku 1989 snad poprvé razantněji najevo svůj názor? Nezačínají se tihle politici třást jako tamti před nimi?

Položme si otázku, copak to Dělnická strana udělala horšího nežli ostatní strany jejího ražení? Nic. Ale díky ní se ozval občan. A politik už nemůže lidu lhát, že takové názory zastává jen parta nějakých radikálních hejsků. A všichni dobře víme, že nejde pouze o názor občanů Litvínova. Všichni, tedy alespoň ti, kteří nelžou sami sobě, dobře víme, jaký je názor převážné části majoritního obyvatelstva na politiky neřešenou otázku řešenou nyní Dělnickou stranou a také již i občany. Důkazem scestného myšlení politiků budiž zákaz demonstrace občanů sídliště Janov, kteří chtěli dát najevo svůj názor na SVOJI!!! neutěšenou životní situaci. Co myslíte, mlátili by je policisté kdyby i přes zákaz vyšli do ulic? Zatím český občan nerevoltuje, ale hyň sa hukáže…!

Jiří Čunek na jedné straně a Dělnická strana na druhé. A to doslovně. Jsou jako severní a jižní pól. A přesto je něco spojuje. Snaží se politikům a národu něco sdělit, ale někdo se moc snaží, aby jim to bylo znemožněno. Že by nějaká nová plíživá kontra…?

Smutné na tom všem je, že Dělnická strana může být úspěšnější než Jiří Čunek. V řadách demonstrantů je řadový občan v anonymitě. Kdo si stoupne za pana Čunka je vidět. Bylo by pošetilé zakazovat Dělnickou stranu. Už třeba jen proto, že jsme chtěli demokracii a tak ji máme. A k demokracii patří i takovéhle strany. A jako příznivce Jiřího Čunka, co se týká neřešeného, se ze zcela stejných důvodů stávám příznivcem Dělnické strany. Světe (a politici) div se!