Filmová recenze: Beowulf

Někdo to rád umělé ...

Rok výroby: 2007

Stát výroby: USA

Žánr: animovaný/fantasy/dobrodružný

Hrají: Ray Winstone, Antony Hopkins, Robin Wright Penn, Angelina Jolie, John Malkovich a další

Režie: Robert Zemeckis

Od uvedení Polárního expresu, prvního snímku, vytvořeného technikou „motion capture“, uběhly už bezmála tři roky. Nejvyšší čas, aby hlavní obhájce a prosazovatel této techniky, americký režisér Robert Zemeckis navázal na svůj diváky celkem příznivě, alespoň co se finančních výnosů týče, přijatý experiment dalším projektem tohoto druhu. U vědomí toho, že specifika této technologie se nejlépe využijí v co nejfantastičtějším žánru, vybral si jako předlohu staroanglický epos o Beowulfovi, jednu z nejstarších památek světové literatury. Pro spolupráci získal řadu hollywoodských hvězd, které souhlasily s tím, že se nechají osázet senzory, snímajícími jejich pohyb a budou na modrém pozadí ateliéru předstírat akci, zatímco počítače mezitím neslyšně vytvářejí jejich virtuální dvojníky. S jejich podobou a jejich pohyby, ale se strnulou mimikou a mrtvým pohledem v nerozlišitelných očích.

Příběh Beowulfa se točí kolem dvoru krále Hrothgara, jehož lid terorizuje obluda jménem Grendel. Tohoto netvora přijede zneškodnit hrdina Beowulf, kterému vděčný král předá svoji korunu. Beowulf se tak setká s mocí a slávou, ale i prokletím, které přináší Grendelova matka. Díky ní se musí Beowulf i na stará kolena utkat s další příšerou, ještě mocnější a nebezpečnější, než byl Grendel.

Je jasné, že se jedná o trikově velmi náročnou podívanou z mytických dob, kdy se svět lidí a nadpřirozených bytostí prolínal a která dává filmařské fantazii možnost náležitého rozletu. Obzvlášť té hollywoodské, kde každá velkolepý výpravný snímek vyzývá k jeho překonání v monumentalitě a bombastičnosti. Je pochopitelné, že pro množství magické akce, při níž se ruší přírodní zákony a za přítomnosti tolika monster je praktičtější a zřejmě i finančně výhodnější vytvořit celý snímek pomocí animace. A použití animovaných herců, vytvořených počítačem, ovšem za asistence skutečných hereckých osobností, které jim propůjčily svá gesta i tvář, zase může působit jako atraktivní ozvláštnění. Jiný důvod pro vznik jejich virtuálních klonů - kromě chtění působit progresivně a novátorsky - však nevidím. Je evidentní, že poněkud strojově se pohybující a stále dost „nakresleně“ působící figura s omezenou a tím poněkud fádně působící obličejovou mimikou, se (zatím) skutečným lidským představitelům vyrovnat nedokáže. Ačkoliv se příliš neobávám chmurné vize budoucnosti, kdy patřičně upgradeované animované iluze herců ty opravdové zcela vytlačí, přesto za sebe mohu prohlásit, že mi tahle praktika příliš po chuti není. Naštěstí dosavadní vývoj v oblasti technologií stále ukazuje, že jakékoliv artificiální náhražky nedokáží lidský element plnohodnotně nahradit. Jsou totiž dokonalé, což lidé nejsou a nikdy nebudou. Jenže právě v nedokonalosti spočívá lidskost a v té zase schopnost pociťovat a své pocity rozvíjet. Což je hlavní výzbroj každého opravdového herce a pro tuto schopnost je také diváci vyhledávají. I „progresivní“ experimenty typu Beowulfa těží z charismatu „živého“ Anthonyho Hopkinse, z „kouzla“ živého Johna Malkoviche a ze sex-appealu „živé“ Angeliny Jolie. Bez uvědomění si jejich „živých“ předobrazů za zády by počítačově simulované postavičky byly jen dalšími z figurek na šachovnici vychytralých producentů. A jestliže se podařilo protlačit trochu podmanivého výrazu do akce jejich klonů, tak především díky hlasovému projevu zúčastněných představitelů. A tím by stejně dobře ovládli jakoukoliv jinou animovanou figuru. Z tohoto hlediska pak technika „motion capture“ zcela postrádá smysl.

Možná je ale všechno jinak. Možná jen z pozice staromilce nedokážu docenit převratnost ideje, kterou Robert Zemeckis tak nadšeně propaguje. Nepopírám, že triková technologie v akčních scénách je skutečně velkolepá a že film jako takový má spád i rytmus, po herecké stránce však dosti pokulhává. Možná jsem staromilec, jsem ale také upřímný milovník filmů. A z této pozice se mi jen velmi těžko přihlíží tomu, jak tvůrce, který to tak uměl s opravdovými herci (viz Forrest Gump či Pod povrchem) dává v posledních letech přednost metodě nezávazné hry s neživou hmotou, která ožije až tehdy, když se některý z herců uvolí k devalvaci svých schopností.

Zdroj foto: www.warnerbros.cz