Filmová recenze: Once

Irsko 2006

Hudební melodrama

Režie: John Carney

Hrají: Glen Hansard, Markéta Irglová, Bill Hodnett, Darren Healy

V kinech od 25. října 2007

Jednoho obyčejného dne v Dublinu potká jeden pouliční muzikant jednu českou imigrantku, která prodává růže. On si přivydělává v dílně svého otce a po večerech chodí hrát na pěší třídu za pár eur. Jeho snem je živit se hudbou, ale zaujmout kolemjdoucí svými vlastními písněmi se mu příliš nedaří. Ona je ale výjimkou. Jeho písně se jí hned zalíbí a nakonec se sama odhalí jako talentovaná pianistka a zpěvačka.

Za jejich příštím setkáním vězí vysavač, který má ona rozbitý a on si zrovna jejich opravou přivydělává. Při tomto setkání zjistí, že jejich společná hudba je něčím výjimečná a stojí za to, aby byla předána co nejširšímu publiku. Proto se rozhodnou sehnat finance na pronájem nahrávacího studia a pořídit opravdu profesionální desku. Zároveň s tvorbou alba se prohlubují i jejich vzájemné sympatie a oba si uvědomí, že takového člověka, kterým je ten druhý, se podaří potkat jen jednou v životě.

Film Once vznikl jako jednoduchý film s velmi nízkým rozpočtem přímo v ulicích a autentických interiérech Dublinu. Režisér John Carney je zároveň i scénáristou a na filmu se podíleli převážně neherci. V čele v hlavními představiteli: hudebníkem a členem skupiny The Frames Glenem Hansardem a českou multiinstrumentalistkou Markétou Irglovou. Přesto už Once stačil sesbírat ceny z nejprestižnějších světových filmových festivalů, v čele s americkým Sundance a posledním z Raindance Film Festival v Londýně.

Hlavním důvodem jeho úspěchu mezi kritiky i širokou veřejností je skvělá a originální hudba a silný příběh. Jeho režisér chtěl natočit snímek, který byl nebyl klasickým muzikálem, ale přesto dokázal svůj příběh vyprávět pomocí písní. Píseň v tomto filmu tak opravdu vydá za hustě popsané stránky dialogy a postavy pomocí nich dokáží zcela harmonicky komunikovat.

Once má svou atmosféru nejen díky hudební složce. V celém filmu je cítit pohoda a láska (nejen k hudebnímu umění), jejich příčinou je i to, že všichni hlavní aktéři jsou dlouholetí přátelé. Tuto kamarádskou harmonii překvapivě nenarušila ani produkční společnost, o níž sám režisér prohlašuje: „Řekl jsem jim, že mám nápad na film, ke kterému už víceméně existuje scénář i písničky, a zeptal se jich, jestli by do toho chtěli jít. A oni chtěli.“

Once v podstatě vypráví úplně jednoduchý příběh o lásce a porozumění mezi dvěma mladými lidmi, ale přináší také vhled do života české komunity v zahraničí. K tomu přispívá i občasná čeština, která v originále ani není překládána. Výjimečně se mi ani nechce hodnotit, co je ve filmu špatné a v čem naopak vyniká. Ani ho nijak dále posuzovat a rozpitvávat. Musí se brát jako celek, jen jako krátké nadechnutí v šedi stereotypu. A snažit se zachovat si ten pocit, co nejdéle, asi jako po procitnutí z krásného snu. Once je opravdu překrásný a také nesmírně poetický. Je z něj cítit, že nabaží po úspěchu a po vyprodaných kinosálech a tím je velmi osvěžující. Film ani není odtržen od reality a může tak být inspirací nejen pro Stevena Spielberga. A já se kdykoliv znovu ráda nechám přesvědčit, že skvělý film nepotřebuje ohromný rozpočet, mocného producenta, monumentální speciální efekty ani oskarové herce. Once nemá ani jedno z nich a věřte mi nebude vám to vadit.

Zdroj: www.bontonfilm.cz