Babinet.cz  /  Magazín  /  Život a vztahy  /  Čerti mnohdy nejsou žerty, ale nevhodný výchovný prostředek

Čerti mnohdy nejsou žerty, ale nevhodný výchovný prostředek

18.11.2022 - redakce Babinet.cz

S koncem listopadu začíná rtuť na teploměru za oknem klesat, ale v dětských dušičkách se naopak pomyslná tepová frekvence zvyšuje. Blíží se čas, kdy přichází na řadu dobroty, radostné rozrušení, čekání na Ježíška, dárečky a do toho pátého prosince v podvečer hodí vidle čert.

foto / Pixabay

Hlavní postavou tohoto svátku je ovšem samozřejmě Mikuláš, který má svůj předobraz v reálné postavě. Osud svatého Mikuláše, který patřil mezi první biskupy křesťanské církve, je opředen mnoha legendami, ale má i svůj historický základ. Zemřel právě 6. prosince mezi roky 345 a 351, kdy je tedy oficiální svátek Mikuláše. V Anglii, USA, Švédsku a v dalších zemích Sv. Mikuláš (St. Nicolaus, odvozeně Santa Claus) naděluje dětem dárky až o Vánocích. U nás se ale tato tradice neuchytila a nadílka je v předvečer smrti svatého Mikuláše tedy onoho 5. prosince. Vždy je brán jako ústřední autorita, která úctyhodně kráčí uprostřed a jeho doprovod v podobě čerta a anděla vznikl později hlavně na vesnicích, kde se oslavy pojily s masopustem, různými pověrami a proto měl Mikuláš v 18. století kolem sebe dokonce i různé masky a maškary. Dnes se ale nechceme zaměřit na historii tradice a její fakta, ale na samotnou postavu čerta, nadpřirozené bytosti, která je mnohdy zneužita jako nástroj při výchově dítěte.

Ačkoli podle českých tradic měl být čert spíše rozverný a občas budit respekt, někteří rodiče si jeho postavu vzali jako výchovný zastrašující prostředek, který nepoužívají jen před zmíněným svátkem, ale celoročně. Vliv strašení (nejen) čerty na vývoj dítěte a na vztah s rodičem vysvětluje dětská psycholožka a speciální pedagožka PhDr. Eva Šimotová ve spolupráci s Kidtown.cz, odborníky na správný rozvoj dítěte.

V samotné tradici Mikuláše, čerta a nadílky problém není, ale v braní si ho rodiči jako rukojmí. Když si tohle neuklidíš, přijde čert a odnese tě! Okamžitě to dojíš, nebo zavolám čerta a odnese tě do pekla! Samozřejmě že nejde jen o strašení konkrétní osobou čerta nebo jiné nadpřirozené bytosti, ale polepšovnou, dětským domovem atd. Pro malé dítě je jeho rodič symbol bezpečí, rodina je pro ně ochranný kruh, kde se mu nemůže nic stát. Najednou je přímo tou nejdůležitější osobou z onoho kruhu vystrkováno, cítí, že místo opory je rodičem „předhozené“ oné bytosti, vydáno napospas bez pomoci. Takové dítě pociťuje zoufalství a bezmoc a navíc je v něm živena nejistota, že není bezpodmínečně přijato a milováno. Ve zdravém vztahu je dítě rodiči milováno takové, jaké je a kým je. Je přijímáno i v situaci, kdy „zlobí“, protože si jejich lásku nemusí nijak zasloužit.

Strašení, výhrůžky, atmosféra napětí, to má na dítě samozřejmě velký vliv a můžou se dostavit potíže ve formě zadrhávání v řeči, pomočování, úzkostnost a další. Některé potíže s tímto spojené mohou přejít až do dospělosti.

Samozřejmě kromě psychického dopadu na dítě to má celé i další stranu mince a tou je narušený vztah s rodičem. Ze strany rodiče je to selhání, nezvládání své role a tudíž sahá k podpůrné pomůcce a „poštve“ na své dítě nadpřirozenou bytost. Tím ovšem ztrácí pro dítě statut ochránce, dítě cítí, že ho nikdo nebrání a proto tedy nemá velký zájem na tom, aby rodiči vyhovělo a přestalo s nevhodným chováním.

Jako vedlejší produkt vyhrožování se zákonitě objeví tzv. „boj o moc“. Dítě slyší např., že když si hračky neuklidí, dostanou je jiné děti. Bude tedy rodiče testovat, jestli výhrůžku splní, kam až zajde, jestli ustoupí. Pro rodiče je to nebezpečná hra a sami se tím dostávají do tohoto boje, který nesplní žádoucí funkci, aby dítě poslechlo a šlo si uklidit.

Z výše uvedeného je jasné, že výhrůžky a zastrašování nemají ten kýžený výchovný dopad a proto PhDr. Eva Šimotová navrhuje místo toho férovou hru. Pokud rodič vyjádří své pocity např. Vadí mi, že hračky nejsou uklizené!, nebo Nelíbí se mi tvoje chování k sestřičce. Nezbavuje se tím osobní zodpovědnosti, sděluje pouze fakta a své pocity. Může ukázat i na důsledky chování dítěte např. Místo abychom si teď spolu stavěli kostičky, musím uklidit ten nepořádek. Je to účinnější, než na dítě přivolávat hrůzu celého pekla.

Tradice jsou tedy v pořádku a mají se předávat dalším generacím. Ale aby čerti hodnotili chování dítěte, aby ho trestali, místo rodiče byli autoritou, používat je jako prostředek k manipulaci a vydírání není řešení.

Užijte si mikulášskou nadílku s radostným očekáváním, ať už jen jako punčochu za oknem, koš za dveřmi, anebo přímo s básničkou před Mikulášem a jeho doprovodem. Hlavně s rodinou, beze strachu a s úsměvem.

 

napsala Gabriela Horáčková

zdroje:

Kidtown.cz

https://vanoce.chytrazena.cz/cert-mikulas-a-andel-tradice-sahaji-do-davne-minulosti-28929.html

https://www.styl-zivota.cz/zivotni-styl/tradice/5-prosince-chodi-mikulas-kde-se-vzala-tato-tradice

https://www.pastorace.cz/tematicke-texty/zakladni-informace-o-mikulasovi

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip