Babinet.cz  /  Magazín  /  Čtenářské příběhy  /  Dítě s námi spí v posteli. Já jsem moc ráda, ale manžela to štve. Je to od něj sobecké, svěřuje se Klára

Dítě s námi spí v posteli. Já jsem moc ráda, ale manžela to štve. Je to od něj sobecké, svěřuje se Klára

21.10.2022 - redakce Babinet.cz

Náš malý syn bude mít za pár týdnů dva roky. Je to moje největší láska, a když se nám narodil, prožívala jsem absolutní štěstí. Také manžel si dítě moc přál. Je to vzorný tatínek, kterého žena nemusí do ničeho strkat a vždycky mi byl maximální oporou. S malým pomáhal od prvních dní a to se nezměnilo dodnes. V jedné věci nám to ale přece jen pořád víc a víc skřípe.

foto / Freepik

Když jsem teprve byla těhotná, hodně jsme si s mužem povídali o tom, jaké to bude, až bude prcek na světě. Ve výchově se shodneme téměř na všem, tam problém není žádný. Co se nám ale začíná lehce hroutit, je milostný a intimní život. Malý s námi totiž dodnes spí v posteli a to můj manžel velmi těžce snáší. Neustále mě přemlouvá, abych už malého naučila spát ve své postýlce, že velký je na to dost. Já to ale cítím jinak a jsem nejšťastnější, když máme v noci malého u sebe. Lépe řečeno mezi sebou. A i to je to, co manželovi vadí. Když do něj vjede vztek, začne mi většinou předhazovat, jak jsem v těhotenství slibovala, že postel zůstane jen naše. Předem ale přeci člověk nikdy neví, jak to s dítkem nakonec dopadne. Když byl syn miminko, nikdy nebyl plačtivý. Nebrávala jsem ho do postele proto, že by snad v noci hodně plakal. Vůbec ne. Nejdřív to bylo z důvodu pohodlného kojení a pak už nám to jednoduše zůstalo. Je pravda, že když s vámi dítě spí v posteli, milostný život se změní. Snažím se tak manželovi vycházet vstříc různě přes den, neodmítám příležitosti pro tzv. rychlovky, ale to manželovi nestačí. Neustále kňourá, že mu chybí i noční hrátky. Není to však jen o sexu. Manžel si stěžuje, že má také málo místa na spaní, že ho malý kope do zad, leží mu na peřině a také že se vůbec nemá jak dostat ke mně. Je pravda, že malý je na mně hodně závislý a leží ke mně vyloženě přilepený, ale mně to vůbec nevadí. Je to hezký pocit, když slyším syna odchrupkávat. Zprvu byl manžel tolerantní a neříkal nic. Když mu nebylo dobře nebo byl nemocný, sám odešel spát na gauč, aby nám v noci v ložnici nekašlal. To mi od něj vždy přišlo přímo jako hrdinský čin. Jak ale malý rostl a sexu bylo méně a méně, manžel začal být nepříjemný a naléhá na mě stále častěji, abychom začali spát zase jen sami dva. Já osobně si to ale neumím představit. Na to, aby malý spal úplně sám v dětském pokoji, je ještě dost času. Děti jsou malé jen jednou a všechno uteče velice rychle. Než se nadějeme, půjde do školy a to poslední, co by ho zajímalo, bude společné spaní s rodiči.

Nerozumím tak tomu, proč manžel tolik naléhá. Chápu, že když se četnost intimních chvilek rapidně sníží, tak je to problém. I on by měl ale chápat mě a mohl by respektovat, že já sama se na odstěhování prcka z postele ještě necítím. Nechápu, proč by to ještě alespoň rok nemohlo zůstat tak, jak to je. Znám spoustu žen, které po porodu přestaly být sexuálně aktivní zcela. A to ani zdaleka není můj případ. Manželovi to však pořád není dost a v souvislosti s ukřivděností nad tím, že manželská postel je pouze pro dospělé, mi přijde velmi sobecký.

 

Klára, 35 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna

korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Surimi
24.10.2022 09:14

Postavit dětskou postýlku vedle postele pro dospělé.

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip