Navštivte zámek Lednice s tajuplným parkem, plný legend a pověstí

Zámek Lednice je díky své romantické podobě bezesporu turistickým magnetem. Na místě dnešního zámku stávala původně gotická tvrz, a to již ve 13. století. Majiteli panství byl rod Lichtenštejnů, který je původem ze Štýrska.

zámek Lednice: foto Petr Matura

Dnešní vzhled zámku pochází z let 1846 - 1858, kdy kníže Alois II. z Lichtenštejna usoudil, že Vídeň je pro pořádání letních slavností nevhodná, a nechal Lednici přebudovat na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky. Pro pořádání velkolepých setkání evropské šlechty sloužily reprezentační sály v přízemí.

Navzdory skutečnosti, že zájem Lichtenštejnů o zednářství je známý a zednářskou symboliku zkušené oko badatele najde na mnoha jejich sídlech, se poměrně málo ví o tom, že v zámeckém parku se nacházela zednářská zahrada. Lednický zednářský areál vznikal v letech 1791 až 1799 a zahrnuje nejrůznější obrazce – počínaje jednoduchými trojúhelníky či kosočtverci až po osmicípé hvězdy. Tyto obrazce byly v krajině vykresleny jednak vysazenými stromy, jednak pěšinkami - a nechyběly tu ani palouky, které i dnes lákají k meditaci. Uprostřed zednářské zahrady, na místě, k němuž se sbíhalo všech osm os areálu, stával Sluneční chrám, ze kterého bohužel nic nezůstalo. Osy od něj směřovaly například na minaret, Janohrad nebo přímo k zámku.

Možná je překvapivé, že v tomto pohádkovém zámku docházelo a možná i nadále stále ještě dochází k paranormálním jevům. Například ve vstupní hale se prý občas rozhoupe velký mosazný lustr, který váží úctyhodných 690 kilogramů. I při jeho obrovské hmotnosti údajně dochází až k půlmetrovým výkyvům. Podle některých senzibilů to způsobuje neklidná duše Karla Lichtenštejna, jenž měl podíl na popravě českých stavů.

zámek Lednice: foto Petr Matura

V zámeckém pokoji, který se nachází v prvním patře zámku, se prý kdysi jednomu ze zaměstnanců stala podivná věc. Přespával tehdy v pokoji, když ho probudil pocit, že ho někdo škrtí. Když otevřel oči, spatřil nad sebou šedivou postavu, která se náhle rozplynula. Když se šel vzpamatovat do koupelny a podíval se do zrcadla, ke svému zděšení spatřil na krku otisky a měl také do krve poškrábaný obličej. Pokoj měl přitom zavřená okna a zamčené dveře, takže do něj nemohl nikdo živý vniknout… V zámecké kapli byla zase několikrát spatřena postava rytíře.

Také v zámeckém parku se to doslova hemží duchy. V místech, kde rostl tulipánovník, byl několikrát zahlédnut muž v zeleném, v dobové, pravděpodobně lesnické uniformě. Když se svědek ohlédl, muž již na místě nestál - a zřejmě by nedokázal tak rychle a nepozorovaně odejít. A v té době se zde nekonala žádná historická slavnost ani filmové natáčení… V parku kolem zámku býval vídán také rytíř v dlouhém plášti a černé zbroji, sedící na koni. Postava pak mizela v blízkém rybníku.

Lednice - zámecký park: foto Petr Matura

Další zajímavá pověst se váže k nedaleké vsi Bulhary, kde kdysi stával mlýn, kterému se říkalo Panenský. Měl výsadu mlít mouku pro zámecké kuchyně Lichtenštejnů. Řemeslo se zde předávalo z otce na syna, a tak se stal mlynářem i syn Tomáš.

Jednou zase přivezl Tomáš na zámek mouku a dodávku místo knížete, který byl zrovna ve Vídni, převzala jeho žena. Byla mladá a krásná – a Tomáš také, takže ho v době manželovy nepřítomnosti ráda zvala na zámek, což nemohlo přehlédnout služebnictvo. Když se jednou kníže vrátil z cest, jeho věrný sluha mu vše prozradil. Kníže zuřil, pak však nelenil a v blízké vsi si najal muže, kteří se nebránili ani špinavé práci.

Jednoho večera mladého mlynáře přepadli a pobodali. Jelikož to vypadalo, že je mrtev, nechali ho ležet a zmizeli. Tomáš však nezemřel – dovlekl se do mlýna, kde ho ošetřili - a on se postupně uzdravil. Nebyl však pak již nikdy jako dřív.

Jednoho dne přijel kočár a vyskočila z něj pobledlá kněžna. Před časem jí kníže prozradil, že je její milý mrtev, a to jí zlomilo srdce. Když ho teď viděla sedět před mlýnem, spěchala k němu – ten však svou lásku nepoznal a jen hleděl skrze ni jako bez duše. Kněžna se v návalu žalu otočila, běžela ke břehu Dyje a vrhla se do řeky. Na její památku nechal pak smutný zámecký pán vztyčit dřevěný kříž. Ten prý vládl mocí zařídit, aby manželství každého, kdo se před ním pomodlí, bylo vydařené.

napsal Petr Matura

zdroj: Wikipedie, hrady.cz, Pověsti moravských hradů a zámků, internetové zdroje