99. Večernice

Večernice

Ne nadarmo se říká,

Že hvězdy v očích jsou,

Když tvé spatřím,

Hned mě svým jasem zahřejou.

A když úsměv připojíš

A věnuješ mi obojí

Touhou mé tělo napojíš

A čas na chvíli postojí.

Pak uvěřím,

Že nemusím být sám,

Že snad upřímně I dám,

A že v mém srdci,

Roztajou ty věci,

A já celým tělem ti zazpívám.

Když slunce nad kopci vychází,

Život a radost rozdává,

Paprsky v tvých vlasech rozzáří,

A mnou vášeň zamává.

Pak je vánek roztančí,

A svůj pohyb do nich dá,

Mě jen toto postačí,

Jak zázrak mi to připadá.

Teď probouzím se,

Ne však ze sna,

Já sám musím dál,

Abych neodrážel se zas od dna.

Však díky za tvou něhu,

Která drží srdce mé ve střehu,

Že setkám se s ní zas,

A ozáří mě hvězdy jas.