Babinet.cz  /  Magazín  /  Čtenářské příběhy  /  Vlasta (56): Syn mě nechce znát. Moc jsem se v něm zklamala

Vlasta (56): Syn mě nechce znát. Moc jsem se v něm zklamala

13.9.2020 - redakce Babinet.cz

Ráda bych se podělila o svoje trápení. Jsem dlouhá léta rozvedená. S manželem jsme se rozvedli, když mladší syn chodil do páté třídy, a starší syn do deváté. Jsem typ mámy, která na sto procent žije pro své děti. Moc jsem se snažila. Vždy jsem měla několik zaměstnání, aby se chlapci měli dobře a nijak nestrádali. A to ani co se studií týče. Sama mám pouze základní vzdělání, ale u obou kluků jsem se pořádně otáčela, aby mohli studovat. Podporovala jsem je oba stejně, a byla jsem šťastná z každého jejich úspěchu. Oba mají strojní průmyslovku a já jsem byla vždy všema deseti pro, aby mohli studovat dál. Starší syn však pokračování ve studiu odmítnul, a o vysoké škole nechtěl slyšet. Měla jsem tak velikou radost, když mladší syn sám od sebe přišel s tím, že on by na vysokou školu šel rád. Nastoupil na ni, pilně studoval, nicméně to stejně nevyšlo. Po šesti letech studium ukončil, i když mu chyběly pouze jediné dvě zkoušky.

Během synova studia na ČVUT se můj život proměnil v kolotoč plný stresu. Musela jsem bývalého manžela vyplatit z bytu, a aby toho nebylo málo, onemocněla jsem rakovinou. Můj starší syn se ke všemu postavil skvěle. Našel si ještě jedno zaměstnání a pomáhal nám finančně. Ani já jsem nezahálela. Docházela jsem na brigády a ze všech sil jsem bojovala s nemocí. Vše jsme společně zvládli. I přes nepřízeň osudu jsem dokázala doplatit bance víc, než milionový dluh. Udržela jsem chalupu v Beskydech, zahrádku v Praze, i auto, a synovi jsem přednostně do koruny vrátila jeho finanční pomoc. Hned poté se osamostatnil a odstěhoval se poblíž.

Mladší syn v tu dobu stále ještě studoval. Ale pak to začalo. Našel si přítelkyni, sestěhovali se, pořídili si dva velké psy a téměř čtvrt roku se mi neozval. Nechápala jsem tu odmlku, ke které se nikdy dřív neuchýlil. Zármutek jsem zaháněla prací. Nové závazky však nezvládal, a praštil se školou. Zkontaktovali jsme se, a protože jsem chtěla pomoci, nabídla jsem jim bydlení u mě. Nakonec se však stejně rozešli, a já musela dlouho přihlížet synovu trápení. Syn měl vlčici Daysy, a slečna u nás v práci měla taktéž vlčáka. S touto svobodnou kolegyní jsem ho seznámila, a asi i díky pejskům v sobě rychle našli zalíbení…

Během měsíce se za ní syn odstěhoval, a začalo peklo. Kolegyně se změnila, a absolutně jsem ji nepoznávala. Ignorovala mě, a byla na mě doslova zlá. Na povrch začaly krystalizovat ošklivé věci. Údajně nechala svého bývalého přítele zavřít na pěkně dlouhou dobu do vězení, a sama byla samý problém. Chvilku na to syn zrušil účet v bance, email, všechno. Než si změnil i své telefonní číslo, poslal jen strohou sms o tom, že Daysy vrátil do útulku. Udělal to i přesto, že bych si ji sama moc ráda vzala. Ale jeho partnerka si nepřála, abych Daysy měla já. Dobře věděla, že bychom se takto se synem stýkali, protože by za fenečkou docházel. A to ona nechtěla. Když jsem volala do útulku, Daysy už byla pryč. Zlomilo mě to, a tak jsem synovi na nové číslo taktéž napsala sms o tom, že se k sobě s jeho novou partnerkou báječně hodí, když jsou oba stejně prolhaní. Od té doby ani ťuk. Už se mi nikdy neozval. Neobměkčil jej ani jeho bratr. Veškeré Vánoce, Velikonoce, narozeniny, svátky, i moje osoba jako taková, to vše zůstává bez povšimnutí.

Jeho partnerka je údajně těhotná, a já jsem se nakonec doslechla, že mě můj syn nechce znát. Vůbec nevím, čím jsem si to zasloužila, a nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového může stát. Můžu jen doufat, a doufám, že se to někdy v budoucnu zase urovná, a všechno bude v pořádku.

Vlasta, 56 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Ilustrační foto: pixabay.com

 

Vaše názory

Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)

Damián
18.9.2020 14:33

Milá Vlasto, píšete, že Vás syn nechce znát. Z Vašeho příběhu vyplývá jediné. Zřejmě ho navedla jeho přítelkyně. S tím nic neuděláte... Na Vašem místě bych si zjistila jeho adresu navštívila ho. Není na tom nic zlého. Určitě se zlomí a bude s Vámi zas mluvit. Chce to čas a nic neuspěchat.

Kacabaa
19.9.2020 13:10

Mně by asi tenhle příběh zajímal i z druhé strany. Vzhledem k tomu, že už s první přítelkyní o matku ztratil zájem, bude asi problém jinde než v přítelkyni. A budou to pouze spekulace, ale paní může být klidně jedna z těch, kteří svým dětem neustále dokola vykládají, jak se pro ně obětovali, kolik toho pro ně vždycky dělali, očekávají nehynoucí vděk a nic pro ně není dost. Jinak kdyby mi moje máma napsala SMSku, jak jsem prolhaná, asi bych taky nepřekypovala touhou se družit.

Vložit komentář

Další z magazínu

Náš tip