Moje dcera, na kterou jsem byla sama, vždycky žila divokým životem. Je pravda, že jsem se dlouho potýkala s psychickými problémy, které byly důsledkem toho, že mě bývalý manžel, otec mojí dcery, dlouhodobě a surově týral. S psychikou jsem se snažila pracovat, ale byl a je to běh na dlouhou trať, během kterého jsem zřejmě výchovu nezvládla dobře. Ale nezodpovědné chování mojí dcery je daleko přes čáru. Tři její větší děti jsou v dětském domově, ale ona je znovu těhotná a v domácnosti raději žije s dětmi svého partnera. Sice se jí nedá upřít, že své dcery a syna v domově pravidelně navštěvuje a i oni snad prý tráví některé dny doma, ale tohle je přece jen od vlastní mámy trochu málo.
Jsme bohužel ta učebnicově rozvrácená, smutná rodina. I když mám svého letitého, báječného partnera, se kterým sice nežiju, ale jsem takto spokojená, není to ono. Přece jen s dcerou už skoro deset let nejsme v kontaktu, nepočítám-li její teatrální návštěvy, když se přijde zeptat na peníze, které jí já ale ze svého invalidního důchodu opravdu dát nemohu. Vše, co o ní jinak průběžně vím, mám vždy z doslechu. Tři její děti jsou už dlouho v dětském domově, a když to ještě jen trochu šlo, navštěvovala jsem je. Ale s mojí neustále se zhoršující sociální fobií a zdravotním stavem celkově, plus s dceřinými zákazy a nadávkami na mou osobu, to není zrovna jednoduché. Raději jsem s návštěvami přestala. Byly s tím jen problémy.
Dcera prý sice pořád tvrdí, že o děti bojuje a že je chce zpátky, ale moc tomu nevěřím. Její sociální zázemí není dobré a je většinu času bez práce. Navíc žije v malém bytečku se svým, už ani nevím kolikátým, partnerem a jeho dvěma dětmi. Další, jejich společné dítě je na cestě. Kdyby mi to někdo povídal, asi bych se bránila uvěřit. Máma nikdy nechce věřit tomu, že její dítě je opravdu až tak nezodpovědný člověk s velmi zvláštním hodnotovým systémem. Ale když se přijde rozkřikovat o peníze, vlastně tohle všechno skutečně potvrzuje. Je to smutný obrázek. Kdyby měla vyjít kniha o tom, jak si zpackat život, určitě bych byla její autorkou já.
Marie, 62 let
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna
Korektura textu Bára Klímová
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Zjevně genetické a memetické zatížení. Pusťte to z hlavy, beztak s tím nic nenaděláte.
Njn... Když vaše dcera pochopila kde a na co má rozmnožovací orgány... Dopřejte jí tu radost, zodovědnost unese stát.
normální chlap: Co je memeticke zetizeni??
Předané mémy, zhruba odpovídají naučeným vzorcům chování - míněno to, co velmi malé děcko pochytí od rodičů a už se toho nikdy nezbaví.
Milá paní Marie, nedávejte si vinu za výchovu dcery. Je dospělá, za svůj život i problémy si může sama. Snažte se k ní najít cestu. Je to jediné řešení. Snažte se jí pomoct, není to zas tak málo. Jiná cesta podle mě není...
normální chlap: děkuji za odpověď, sem to tušila. Jaksi nejsem vzdělaná v novodobém názvosloví, ale nerozuměj méněcenná.