S partnerkou čekáme první miminko. Nyní je v pátém měsíci a celá jen září. Těhotenství probíhalo až do teď bez sebemenších komplikací. Žádné ranní nevolnosti, žádné pálení žáhy, náladovost, bolesti, vůbec nic. Dokud chodila do práce, ohromně si vážila toho, že má její těhotenství tak hladký průběh. Pak ale jistou shodou pracovních okolností a náhod skončila v zaměstnání dřív a zůstala už prostě doma. A co se nestalo? Začala mít spoustu času.
Těhotenství bylo stále bezproblémové, ale času na získávání informací začalo být víc a víc. Já chápu, že prvorodička se o spoustu věcí zajímá, protože neví, do čeho jde. Rozumím tomu, že se ženy asi svědomitě chtějí na porod připravit, ale těch informací je nakonec asi zbytečně moc. Četla a četla tak dlouho, až jí začal připadat jako ten nejfantastičtější nápad POROD DOMA. Myslel jsem, že zešílím, když jsem to slyšel poprvé. Doslova mě to posadilo na zadek, fakt jsem si musel pod tíhou téhle informace v tom šoku sednout. Absolutně jsem nevěděl, co jí na to říct.
Já jsem opravdu velmi, ale velmi tolerantní člověk, jenže tohle bych jí z fleku zakázal. Porod doma, mi přijde něco tak šíleně riskantního, že to ani nedovedu popsat. Já vím, že zásadně žena je tou, která si má zvolit, co je jí nejvíce po chuti. To ona přece miminko nosí, ona jej bude muset porodit, ale také by si měla uvědomit, že může to maličké ohrozit na životě. Mluvím do ní, přímo snad do ní hučím, aby si to ještě v klidu nechala projít hlavou, ale zatím je neoblomná. Dopisuje si se ženami, které o domácím porodu také uvažují a podporují v tom tak jedna druhou. Ale tohle mi skutečně nepřijde rozumné. Ano, když se snad porod nečekaně překotně rozběhne a žena to nestíhá do porodnice, to je věc jiná, neplánovaná a jistě se sanitou na cestě. Ale svobodně se rozhodnout rodit doma? Za mě nepřípustné.
Rozumím domácímu prostředí, rozumím komfortu, rozumím minimalizaci nějakého strachu, když jsem v obýváku a ne na sále, to všechno chápu. Ale porodnice se dnes dají pečlivě vybírat, možnosti jsou. Partnerka je teď ale v módu hluchoty a porod doma ji zatím nikdo nevymluví. Pořád doufám, že si to třeba v posledním měsíci, nebo týdnu rozmyslí, ale zatím hlásá pravý opak.
Vladimír, 37 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Ani naprosto bezproblémové těhotenství nemá rovnítko mezi naprosto bezproblémovým porodem. Jsem matka dvou dětí a nikdy bych je neohrozila na životě (a ani sebe). Když už se ´´něco´´ semele, tak jde o sekundy (za ty nedorazí ani záchranka, která nemá vybavení nemocnice, nějakou dobu trvá zásah na místě a nějakou dobu cesta do nemocnice, což může být pěkný prů*er). V nemocnici je už zajištěn veškerý komfort pro rodičky, které jsou náročnější na požadavky. Je jasné, že to nikdy nebude jako doma, ale za ten pocit relativního bezpečí to stojí. Argument jak zachází personál s rodičkami u mě neobstojí. Ano ani u mě nebylo před 15 lety vše ok a naopak u syna před 6 lety ano. Nikdy bych kvůli ´´strachu´´ z toho, jak se mnou bude zacházeno neohrozila děti. Ty si nemůžou vybrat největší bezpečí pro ně. Musí podstoupit to, co jim přichystá matka a bez jejich volby je to může stát život i když by po lékařském zásahu žily nebo dostali šanci přežít. U obou mých porodů musel být přítomný lékař (jeden s antibiotiky, silně zakalenou plodovou vodou a na konci pupeční šňůra do křížku přes záda a ještě kolem krku = těhotenství ok, druhý nakonec císařský řez, = těhotenství bylo problémové, se synem se utrhla placenta a přidusil se, následek DMO, která na něm naštěstí není moc znát, max. spadne, když nezvládne nohy, kdyby se přidusil o pár sekund víc, byl by jako z obrázku s dětmi na vozíčku s dětskou mozkovou obrnou). Takže za mě porod v nemocnici. Matka nemusí se vším souhlasit. Je to o přístupu a komunikaci na obou stranách.
Dobrý den, naprosto Vas chápu. Mám skoro tříletá dvojčátka a ani by mě nenapadlo přemýšlet o porodu doma (ani kdyby tam bylo jen 1 miminko). Pro mě je ta váha domácího pohodlí a téměř jistoty, že vše bude v pořádku a kontrolované jednoznačně na straně porodu v nemocnici. Nemůžu říct, že bych se v porodnici cítila nějak špatně, spíš naopak mi přišlo, že sestry mají opravdu péči a místy i větší, než by musely. A to jsem měla také naprosto bezproblémové těhotenství, ale i tak jsem rodila dříve o 5 týdnu. Člověk nikdy nemůže vědět, co nastane. Já jsem dokonce měla možnost zvolit mezi přirozeným porodem a císařským řezem (na který jsem měla posudek od ocare kvůli operovanym očím), ale v porodnici mě doktor tvrdil, že ten tlak nevadí... Ale po poradě s dalšími lidmi v čele s manželem, rodinou i včetně známého doktora jsem se rozhodla pro císařský řez... Samozřejmě, kdybych věděla, že vše bude v pořádku, zvolila bych přirozený porod. Ale tohle člověk nikdy neví a v tomto případě je absolutně zbytečné riskovat. Riskovat se může na burze cenných papírů, nebo v obchodě, ale ne s lidskými životy. Držím Vám palce, ať se rozhodnete dobře a je vše v pořádku.
Tak stará prvorodička? Nepřichází v úvahu, nenechte si zabít svoje dítě, pane.
To je naprosto v pořádku, přírodní výběr musí běžet. Dřív sežral hloupé lidi medvěd, teď musí být geny hlouposti odstraňovány z populace takto.
Napíšu sem zkušenost své kamarádky, ona sama tento příběh vypráví, kde může, snaží se přimět ženy trochu se zamyslet. Otěhotněla v krásných 28 letech, na první pokus, zcela zdravá žena, těhotenství jako z časopisů pro maminky, prostě vyloženě do reklamy :-). 9 měsíců nádhery, ta potvora neměla ani náznak těhotenské nevolnosti (to já problila 6 měsíců), přibrala 7 kilo, nádherné bříško, pleť jako alabastr, miminko prostě ukázkové, holčička se otočila přesně v době, kdy se otočit měla :-). Mohli ji dávat do lékařských časopisů jako příklad absolutně bezproblémového těhotenství, prostě vše podle plánu, vše zcela ukázkové. Do porodnice dorazila s úsměvem na rtech, s kontrakcemi po šesti minutách, měla i štěstí na porodní pokojík, který si při prohlídce porodnice vyhlédla, službu měla i porodní asistentka, kterou znala z dřívějška, prostě té ženské vše vycházelo!! Ozvy parádní, mimi spolupracovalo, otevírání taky jako podle tabulek. A ve chvíli, jak se malá už napasovala do porodních cest, se to všechno totálně, promiňtě mi ta slova, posralo. Během dvou minut se počet lidí u rodičky změnil z poměru porodní asistentka / budoucí tatínek, na tři lékaři, primář, anesteziolog a další dva lidé, jejichž profesní tituly jí nebyly znamé a nejsou ani mě. X lidí, vyděšený otec vypakovaný na chodbu, a šrumer jako prase. Holčičku tahali ven vším možným, došlo i na kleště, což je v současné době spíše rarita a porodníci se k tomuto uchylují snad jen v tom největším zoufalství. Miminko oživovali a naštěstí zachránili. Druhá část doktorů se starala o rodičku, která krvácela stejným tempem, jako jí lila krev do žil transfuze. Přežily obě dvě a moje kamarádka si od té doby dává tu práci, aby všem, co jsou ochotni naslouchat, přiblížila, jak sakramentsky důležité je mít v tak krásné, ženské a oduševnělé chvíli, jako je porod, ty správné lidi kolem sebe. Ani ona, ani já nebojuje proti domácím porodům. Jen se snaží, ona aktivně po vlastním zážitku a já aspoň zprostředkovaně, nabídnout jiný pohled na nebezpečí té přirozené chvíle, jakou porod je. Zemřít s dítětem v porodních cestách je v 21. století opravdu zbytečné. Prosím, přesvědčte svoji paní, aby tohle zvážila. Ano, nikde není napsáno, že bude mít takovou smůlu, jako moje kamarádka, která zažila dost nepravděpodobnou kombinaci akutního ohrožení dítěte při porodu a extrémního zranění matky. Ale taky nikde není psáno, doma při svíčkách porodí v pořádku. A těch 10 minut, co to bude záchrance v případě nouze trvat, může být cesta k tragédii. Já sama osobně jsem dost konzervativní, rodila jsem velice plánovaně v nemocnici, dokonce jsem sama žádala o klystýr, aby mi to ulevilo a k mému překvapení mi ho odmítli, že to není třeba a ať si nedělám starosti :D. Druhé dítě přijde na svět za 4 měsíce :-) a o domácím porodu ani neuvažuji :D.