Bohužel patříme s mým bývalým mužem k těm, kterým se nakonec manželský svazek rozpadl. Měli jsme dlouhodobé problémy, nesoulad názorů, rozbroje, nakonec apatie a následná shoda ve vidině rozvodu. Zůstali jsme naštěstí přáteli, nemáme si co vyčítat. Můj bývalý muž zůstal i po rozvodu velmi snaživým a vzorným tatínkem. Kdykoliv může, dětem se věnuje, vychovává je a nikdy by na mou adresu nepronesl jedno křivé slovo, stejně jako já bych nikdy před dětmi nehanila jeho. Zdá se však, že na svou novou přítelkyni je můj muž krátký a růžové brýle mu zkreslují reálné vidění. Když se to týká dospělých, je to jejich problém, u nás se to ale podepisuje na dětech.
Partnerka mého muže je atraktivní mladou dámou. Je úspěšná v každém směru. Finančně absolutně nestrádá a tak si může dovolit i to, na co já rozhodně nemám. Když se s ní manžel poznal, děti byly zprvu zmatené. Společně jsme jim vysvětlili, že je to prostě tátova nová paní a že tak to v životě je. Dcery se tehdy zachovaly fantasticky, i když jsou zrovna v takovém tom zranitelném a citlivém věku. Bylo to asi zjednodušené i tím, že doma cítily tu napjatou atmosféru. Holky viděly, že si máma s tátou nerozumí a vycítily, že je něco špatně. A protože všechno souvisí se vším, vysvětlili jsme jim, že noví partneři se teď holt mohou v životě rodičů objevit. Bylo ale vidět, že dcery si s otcovou přítelkyní lidsky prostě nesedly. Měla tendenci je vychovávat, napravovat nějaké moje omyly, kterých jsem se podle ní ve výchově asi dopustila, chtěla holky stavět do latě jinak, než byly zvyklé z domu. Manžel nezasáhl. Dcery mi doma vždy vše vyprávěly. Hlavně ta starší jedenáctiletá hodně řekla.
Když to tedy nešlo takhle, vytasila se manželova přítelkyně s penězi. A už to jelo. Zahrnovuje holky drahými dárky, hračkami, značkovým oblečením a podniká s nimi, i s jejich otcem, velmi nákladné výlety. Přišlo logické vyústění situace. Holky mi začaly vytýkat, že se mnou takové možnosti nemají. Proč nemáme tohle a tamto, proč nenakupujeme tam a tam, proč už nekoupíme nové hezčí auto, a tak dále. Všechno se jim snažím vysvětlit tak jak to je, ale je to zatím k ničemu. Samozřejmě, že je víc baví luxus, než vychovávající máma, která vyjde s penězi jakž takž. Když o tom mluvím s mužem, má pocit, že přeháním. On je samozřejmě rád, že si holky začaly s jeho přítelkyní rozumět a on má klid. Já si ale myslím, že skrz finance cesta k porozumění opravdu nevede.
Petra, 41 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Musíte se cítit strašně. Vaše děti, vaše ještě malé děti, které jste odnosila a pravděpodobně piplala a pravděpodobně byste za ně dýchala, jako většina mám, a možná byste pro ně obětovala cokoliv, jako mnoho mám. Nic z toho pro novou přítelkyni jejich otce neplatí, ona vám jen chce dát na frak a předvést se vašemu bývalému muži. Váš bývalý muž si s vámi prostřednictvím toho, že to trpí, jen vyřizuje účty. Jistě byste ráda slyšela návod, který určitě zabere, ale takový vám nedám a nedá vám jej jistě nikdo. Jen vám dám naději, že ve vaší konstelaci je slušná šance, že dcery prohlédnou, když nezpanikaříte. ... Vaše situace je méně častou variací na velmi, velmi časté téma. Skoro typické téma po rozvodech. Rodiče si své války, své zklamání, odcizení a nenávist po rozvodu vyřizují přes děti. Přetahují se o přízeň dětí různým způsobem: pomluvami druhého rodiče (nejsou to jen mámy, kdo pomlouvají táty, podobně často se to děje i naopak), bráněním v kontaktu, anebo uplácením luxusem, anebo rozmazlováním, povolením čehokoliv, co druhý rodič nedovoluje. Rodičů, kteří se tomu vyhnou, není mnoho. Při rozpadu vztahů, kde děti už nejsou malé a směřují k pubertě, anebo v ní dokonce už jsou (v té době je rozchod rodičů úplně nejhorší), relativně nejlépe dopadají ty vztahy, kde každý z biologických rodičů se s dětmi stýká bez přítomnosti dalšího partnera až do chvíle, kdy sami pocítí přání ho poznat. A pak se stýkají, pokud se děti stýkat chtějí, ne naopak. Málokteří rodiče se na tom ale dokáží domluvit, i když snad ten podíl narůstá. Případ, že přítelkyně uplácí děti svého přítele je méně častá, než že je uplácí přímo otec, ale stává se to. Ne snad přímo penězi, ale že je třeba zatáhne do zábav a kruhů, kam je jejich maminka nevodí, anebo by to nedovolila. Je to zároveň nejnadějnější konstelace. Jestli přítelkyně plánuje s otcem vašich dcer založení rodiny, začnou jí jednou vaše dcery vadit, bude jejich společné děti upřednostňovat (na to se spolehněte) a ony prehlédnou. Nebo jí časem začnou vadit nějaké rysy vašich dcer. Není matka, s opubertou vašich dcer, až k ní dojde, se srovná hůře než vy (anebo otec), nakonec se jeho láska k nim může postavit mezi něho a jeho přítelkyni. Hodně závisí na tom, jaký vztah k dcerám má on, o tom mnoho nepíšete. Jsou konstelace, které mají horší prognózy. V dnešní době jsou války mezi rodiči přetahováním se o děti časté. Často noví partneři matek pod jejich vlivem uplácejí děti (dcery i syny) způsobem, na který jejich biologický táta nemá (anebo se mu výchovně příčí) a děti s otcem se odcizí. U synů je docela časté, že se na novou přítelkyni otce, zvlášť je-li mladá, dívají jako na pěknou holku v domě, která je láká způsobem, jakým je máma nikdy lákat nebude. A toto může přijít i mnohem později v životě, ne u první, ale až u x-té partnerky táty. Jedinou záruku, že se toto nestane, máte tehdy, když se biologická rodina nerozpadne (a rodiče otevřeně nežijí v paralelních vztazích). Hodně si s dcerami vyprávějte o nejhezčích a nejzábavnějších zážitcích, které jste společně měly, když byly malé. Vyprávějte jim, jak jste je nosila v bříšku, co vám "prováděly", jak jste si je představovala, a pak o prvních letech společně. Vyprávějte o tom tak, aby to byla zábava, ne mentorink a ne jako fňujání. Aby to svazek mezi jimi a vámi stmelovalo. To jim přítelkyně jejich otce nikdy nedá. Ptejte se jich na jejich sny a zkuste je podporovat. Ne finančně, ale podporou, návodem, pokud v té oblasti nějaký máte, a vašim časem. Určitě je v jejich snech podporujte, věřte jim! Kdesi jsem četla nebo slyšela krásný rozhovor s maminkou současné hvězdy českého hokeje a nejkvalitnější světové hokejové soutěže (americké NHL), Davidem Pastrňákem. Krásný návod. Nemusí ale vyjít vždy. (Otec D. Pastrňáka už nežije. Kdyby žil, může se ještě v pokračování někam otočit, např. pokud by si D. Pastrňák našel dívku, která by tchýni chtěla vidět nejvýše jednou za rok, nebo raději vůbec. a to se stát může). Zkrátka, nikdy nevíte, ale ve vašem případě je velká naděje, že když dcery jednou sama neodradíte, dopadne to dobře. Přítelkyně jejich otce je pravděpodobně jednou odradí. Hodně štěstí.
Jak dlouho si ještě bude děti kupovat? Až budou starší, poznají, že skutečné štěstí a láska opravdu existují. Nelze je však nahradit ani penězi a dary.
V první řadě bych si velmi důrazně promluvila s bývalým manželem, a pak i s tou jeho. Vysvětlila bych jí, že rodiči, kteří vychovávají a stavějí do latě jsme já a bývalý manžel, a že jsme to my, kteří máme zodpovědnost za naše děti a jejich výchovu. A na férovku bych jí zakázala drahé a luxusní dárky a podobné záležitosti......bez mého schválení a souhlasu.