Když pozoruju svou dceru a to, jak špatně teď mého dva a dvacetiletého vnuka vede, nevím, jestli skutečná nebezpečí číhají venku, nebo vlastně doma. Jde o to, že můj vnuk, vždy rozmazlovaný a jediný, bere drogy. Ale místo toho, než aby jej jeho matka donutila nastoupit léčení, nevědomky ho v tom podporuje. A já to mám všechno přímo u nosu. S dcerou totiž bydlíme v dvougeneračním menším domku. Je pravda, že když nechceme, tak se ani nepotkáme. Ale teď, když jsou s vnukem problémy, jsem tam u nich skutečně často. Dá se říct, že nás tento průšvih dokonce asi sblížil. Nyní se ale vrátím zpět k problémům mého vnuka.
Že bere drogy, jsme si všimly v momentě, kdy začal extrémně hubnout. Prý ho vyhodili z práce, byl podrážděný, hubený, tmavly mu oči i kůže a začala se u něj projevovat velká agresivita. Tam ještě jsme samozřejmě měly pochyby, ale když mu dcera prolezla batoh, bylo vše téměř jasné. Spousta různých podezřelých krabiček, zapalovače, lžíce a hlavně věci z jejich bytu, které prachsprostě ukradl a zřejmě chtěl prodat. Šperky, drobná elektronika a nějaké peníze. Samozřejmě, že primárně dcera hledala jehly, ale ty nenašla. S vnukem jsme se o tom pokoušely mluvit snad tisíckrát. On ale nikdy nebyl nějak výřečný. A teď je to úplný extrém. Myslím, že lže, jako když tiskne. Do očí nám tvrdí, že drogy nebere, že prostě jen nemůže najít práci. A přitom dokáže prospat třeba celé dva dny v kuse, má divnou chůzi, je celý takový rozevlátý, špinavý, celkově divný. Nechová se jako zodpovědný dospělý člověk, který si poctivě hledá nové místo. Pořád se spíš tak někde poflakuje. A já jsem proti. Být to na mně, ať je to jakkoliv tvrdé, vypakovala bych ho z bytu. Dcera ho v jeho závislosti podporuje, když mu poskytuje veškerý servis. Navíc si myslí, že takhle mu pomáhá. Snažím se jí nenásilně přimět k tomu, abychom ho dotlačily na léčení, ale ona má dojem, že to s ním zvládne sama. Jako matka se teď snažím stát při ní, ale mám obavy, že když ne jí, tak mně dojde s vnukem trpělivost velmi brzo.
Hedvika, 69 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Na tohle už pamatoval i zákon. Můžete podat návrh na omezení vnukovo svéprávnosti a poté ho umístit do léčebny. Ale chce to jednat rychle. Čím déle bude fetovat, tím hůř se z toho bude dostávat.
Milá paní Hedviko, je mi Vás moc líto. Jako babička se bojíte o svého vnuka. Snažíte se mu pomoci, ale on Vás neposlouchá. Já jsem četla Váš příběh pozorně a mám dojem, že nemáte v nikom oporu. Pro začátek bych s nimi přestala komunikovat. Až Vás začnou respektovat, začněte řešit problémy. Tuto taktiku mám vyzkoušenou. Jinak jde jen o ztracený čas. Držím palce.
Bohužel máte pravdu,bere drogy,nejspíš pervitin a podle toho co čtu tak asi už nejakou delší dobu viz.ta chůze jak píšete,nevím jestli ho dostanete do léčebny,ale raději něco rychle podnikněte nebo na to doplatíte jen Vy a Vaše dcera.To s tou svéprávností si nejsem až tak jistý,protože to není tak úplně jednoduché,dejte mu podmínku,ať nastoupí dobrovolně léčbu nebo ho vyhodíte z domu,soudní zákaz bude jednoduší než omezení svéprávnosti.Nebo ho můžete izolovat od okolního světa na pár týdnů tím že ho nikam nepustíte,ale u těchto lidí by to vyžadovalo spíš tak zavřít třeba do sklepa pod zámek.Hlavně to chce,ale opravdu řešit jinak to bude jen a jen horší
Dobrý den, jste objektivní a nezavíráte před problémem oči, na rozdíl od vaší dcery. Dokud ho nenecháte padnout na dno, nepochopí. My máme opačný problém, náš syn(25let) se v současné době léčí z drogové závislosti. Několikrát nás vykradl, po posledním vloupání jsme na něj podali trestné oznámení a přestal nás zajímat. Moje rodiče bohužel nedokáží přijmout závažnost situace a dost jí zlehčují. Slova typu vykradl vás, protože s vámi chce navázat kontakt apod. Vinu házejí na mne, mého manžela a naší 20 letou dceru. teď, když našeho syna navštívíme v léčebně poděkuje nám, že jsme mu pomohli tím, že opravdu padl na dno. Teď mu můžeme popřát hodně štěstí a držet pěsti při návratu do běžného života. Tím, že mu Vaše dcera pomáhá, ubližuje sobě, Vám, ale hlavně JEMU. Držím pěsti.
Vypadá to, že otec chybí. Ten by asi s vyhazovem příliš neotálel.