Když jsme se s mým mužem poznali, bylo mi dvacet let. Byla jsem vysoká, štíhlá blondýna s vlasy po zadek. Dlouhé a štíhlé nohy, modré pronikavé oči. Vždycky jsem byla perfektně nalíčená a ve formě. Od té doby, co se nám narodila dvojčata, je s mou domnělou krásou konec a můj povrchní manžel, který se semnou vždycky rád ukazoval a pyšnil, se najednou může zbláznit.
Dvojčata, dva synové, už dnes mají 6 let, nicméně moje postava se už do původního stavu nevrátila. Zůstaly široké boky, povislé břicho, neforemná prsa, obrovské strie a nepřehlédnutelná celulitida. Mít jako prvorodička dvě děti najednou pro mě bylo šíleně těžké. Neměla jsem na sebe absolutně žádný čas. Babičky jsou daleko, navíc pracující a můj muž pořád na cestách. Jako řidič kamionu byl doma zřídkakdy a tak jsem byla na všechno sama. A to se samozřejmě projevilo i na vztahu našich dětí ke mně. Kluci jsou na mě velmi fixovaní a mám je neustále za zadkem. Jsou tak trochu mamánci, ale to se dalo čekat, když tátu skoro nevídali. To všechno se však podepsalo na mojí postavě. Ten permanentní kolotoč, nepravidelné jídlo a žádný čas pro sebe, smutek. Ledacos jsem opravdu možná začala zajídat, ale se dvěma dětmi jsem nedokázala upustit páru a pohladit duši jinak. Uznávám. Ale že bych já sama byla nějak se svou postavou extra nespokojená, říct nemůžu. Pravda, přestala jsem se líčit, protože jsem si na to pohodlně po dobu mateřské prostě zvykla, ale nemyslím si, že klíč k přitažlivosti leží na dně taštičky se šminkami.
Nicméně, poslední dobou u nás nastalo peklo. Kluci začali chodit do první třídy a manžel změnil zaměstnání. Je každý den odpoledne doma a je vidět, že tady celé ty roky nebyl. Ve výchově plave, a aby pomohl s domácností, to jej ani nenapadne. S železnou pravidelností mě však kritizuje, na tohle si najde čas vždycky.
Neustále poukazuje na mou váhu. Pořád mě zesměšňuje a nesmyslně mluví o tom, jak jsem vypadala v oněch dvaceti. Ale já už přece nemám dvacet. Porodila jsem mu dvě děti, na které jsem pak byla sama. A teď mě místo uznání kritizuje. Komentuje každý kousek mého těla. Pořád mi hledí do talíře a má připomínky k tomu, kolik čeho sním. V obchodě s oblečením má hloupé poznámky o tom, že mou velikost snad ani nebudou mít. Zesměšňuje mě před přáteli i před rodinou. „Tak se podívejte! Tohle byla kdysi prsa bohyně. A dneska? Ani památky po nich!“ říká. Připadám si jako kousek z obludária, když mě v zápalu debaty můj manžel takhle popisuje. Pak mě otočí a ještě si přisadí: „A zadeček, který byl jako dva kmínky, se proměnil na vrata od stodoly! Nooooo, podívejte se holky, co vás čeká, když se na sebe vykašlete.“ A pak mě asi jako na ukázku přes zadek plácne s tím, že hold nikdo nejsme dokonalý. Ale tohle jen dodává, aby se jako něco na konec řeklo. On to však všechno myslí zcela vážně. Vím to. Doma v soukromí mi to totiž dává pěkně pocítit bez obalu. Neustále omílá, že je to se mnou hrůza, že ho nepřitahuju, že se vymlouvám na děti, že všechno jde, když se chce. Že si bral hezkou holku a ne skříň.
Já už toho ale mám dost a jsem zoufale nešťastná. Ušlapal mi sebevědomí hluboko pod zem a nevím, jak z toho ven. Už s ním ani nedokážu spát, protože vím, jak na mě pohlíží. Koneckonců on o to taky nějak zvlášť nestojí. Vnímám, jak si vždycky jen odbude to nejnutnější, hlavně rychle a po tmě, aby se na mě náhodou nemusel dívat.
Rozhodně se sebou chci něco dělat, ale kvůli sobě. Ne protože on mi to přikazuje. Zatím je to ale bludný kruh. Spoustu času mi spolykají mamánci, chodím do práce a mám na krku celou domácnost. Potřebuju si třeba na cvičení nejdřív najít čas. Musela bych se rozčtvrtit, abych byla dokonalá v každém směru a stíhala všechno. S mužem jsme se začali markantně odcizovat a on mě těmi svými kritikami nutí uzavírat se čím dál víc do sebe. Najednou jsem ztracená a nevím, co dělat. Jsem tlustá, smutná a nešťastná.
Tereza, 35 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Tady už se jedině rozvést. Paní ze článku není sama, takových jako ona jsou mraky a jde jen o to nenechat po sobě šlapat - co pak tomu chlapovi zabrání v další fázi jeho nadřazenosti - v týrání a násilí? Navíc s dětma. Ne díky ... Taky jsem tlustá - hooodně - vdaná skoro 20 let a mám děti, restauraci si vybírám podle židlí abych se do nich vešla. Taky vím jak zhubnout ale zatím nemám čas se soustředit jen na sebe a řešit jen svou stravu a pohyb.... vím že k tomu potřebuju svůj klid který zatím nemám. Ale vím že ta doba je blízko a až začnu tak to budu dělat kvůli sobě a ne kvůli chlapovi nebo ostatním - protože vím a jsem si jistá že můj můž po mě jede jak pes po uzeném a zůstal by se mnou i kdybych neshodila ani deko. Ale to jsem já a chápu že ostatní takové stěstí nemají... Nejdůležitější je podle mě u partnera povaha - taky pomůže vidět jak se chová ke své matce a ženám okolo, mít srovnané priority v životě. Hlavně se nenechat ponižovat, to je začátek konce.
Milá Terezo, hlavu vzhůru. Začněte krok za krokem. Jezte 4x denně, výsledky se dostaví časem . Mám to vyzkoušené. Pak se vrhněte na ostatní problémy. Vše najednou zvládat nelze. Přeji hodně sil. Jana
Jsem starý, jsem starý, jsem slabý, nehezký... Nabízí se řešení, smířit se s tím anebo přeorganizovat si život. Co by za to jiní dali, kdyby ještě měli i tu druhou možnost. Tak děvče netruchli, hlavu vzhůru a konej. Určitě máš kus života stále před sebou, stojí to za to.
A co teda dělá doma on, když už nemusí jezdit? To přijde, lapne si na židli a otravuje? I vy máte právo na svůj osobní čas. Předejte mu kluky a běžte ven. Třeba jenom očumovat výlohy. Ale pryč. Učit se být sama se sebou. Objednejte se třeba i praktického doktora s tím, že chcete řešit váhu. Ať poradí. Nemáte rozhozenou štítnou žlázu? I to může být příčina. Navíc nepíšet, kolik měříte a vážíte. Jestli metrák, je to na pováženou. Jestli 70 a postava už není jako proutek, je to normální vývoj. Ale i tak se dá zapracovat na zlepšení. Pohyb na čerstvém vzduchu a hlavně se odtrhnout o domácího stereotypu. Venku srovnat myšlenky, narovnat hlavu a nenechat se deptat. Podle popisu to není žádný inteligent, když uráží svou ženu, navíc ve společnosti. Nedivila bych se, kdyby mu tam dal někdo přes tlamu.
Milá Terezko!Źivot není o tom dělat chlapovi bárbínu.Můj první muž mi tak ubližoval že jsem nakonec věřila,že mám cenu jen když budu hezká, dle měřítek módních časopisů,abych svému borečkovi nedělala ostudu.Jedla jsem prášky na potlačení chuti ,dělala vše abych byla fyzicky atraktivní a přivodila jsem si parádní depresi z které jsem se dostávala roky!Byla mi ale přínosem. Uvědomila jsem si ,že jsem ve svém životě nějak zapomněla na sebe ,prostě na to nejdůležitější co jsem měla!Nežila jsem svůj život,podřizovala jsem ho představám někoho jiného.Uvědomila jsem si že má vnitřní krása je pro mne mnohem důležitější a hodní a dobří lidé ji vidí a jen takovými se chci obklopovat.Rozvedla jsem se ,vysoudila co šlo - zbytek mu nechala ,aby se to netáhlo a co nejdřív už ke mne ničím nepatřil.Dceru jsem mu nechala - chtěla to tak.Bylo to pro mne srdce rvoucí,ale po domluvě s psycholožkou to bylo nejrozumnější.Důležité je odejít a dávat dětem od jinud jiný příklad kvality života.Bude to dlouho trvat, neb děti se táhnou tam kde jsou peníze,ale jednou příjdou na to,že ta Vaše cesta je lepší.Jako u každého se jim v životě do cesty postaví problémy a bolístky,které peníze nevyřeší a budou potřebovat lidské teplo a pak příjdou za Vámi .
Vážená paní. Pokud dovolíte vašemu muži, aby Vás zesměšňoval před přáteli takovýmto způsobem, pak nemáte elementární úctu k sobě a jak ji pak má mít k Vám Váš manžel? Srovnejte hocha do latě, protože momentálně si na Vás vážil jen zadku a prsou. A na to, že jste prakticky vychovala sama dva kluky, je to hodně málo. Zkuste zabrousit do knih od Lemana, abyste našla nit. Každopádně, stejně jednou ztloustnete, kůže ochabne, prsa se budou plácat někde u břicha...tomu nezabráníte. A pokud je to jediná věc, která Vašeho muže u Vás drží, pak Vás stejně opustí, pokud na Vás nic jiného neuvidí. Takže tomu mamánkovi ukažte, že žije s dámou a ne s nafukovací pannou.
Milá Terezo. Pokud opravdu se sebou chcete něco dělat, tak to prostě udělejte. Zapojte mamánky do péčie o domácnost, zapojte manžela. 2x až 3x týdně se odpoledne seberte a jděte cvičit. Manžel bude zírat, ale dětem něco k večeři dá. I sálám a sýr se dá večer jíst. Ale musíte chtít, ne jen se užírat a přežírat. Co píšu je tvrdé, ale kdo chce, řešení najde.