Proč se ženy hrnou k oltáři a muži se mu vzpírají?

Zatímco pro něžné pohlaví je příznačná jeho vdavekchtivost, muži se do ženění příliš nehrnou. Mají rádi svobodu a neradi se vážou. Přitom v manželství ztrácí svou svobodu především ženy. Převzetím péče o domácnost naberou na svá bedra spoustu starostí a práce. Musí dost změnit svůj dosavadní životní styl. A s příchodem dětí se jim otočí jejich život naruby. Přestanou chodit do práce a vydělávat si, čímž ztratí svou nezávislost. Jejich pohyb se omezí pouze na krátkou dráhu okolo pračky, sporáku a dětské postýlky. Na delší trať se vydají pouze na procházce s kočárkem. Přes všechny ztráty však touží po rodině a dětech. Svému mateřskému pudu obětují svou svobodu i nezávislost. I když muži ztrácí v manželství mnohem méně, pouze částečnou svobodu pohybu, považují manželství za těžký žalář.

Navíc se představa některých pánů o manželství často smrskává na pojmy pravidelný sex, teplé večeře a vyžehlené košile. Tak proč lézt do chomoutu, když domácí servis zajistí prádelny a na teplou večeři se dá zajít do hospody, kde si po večeři mohou dát neomezený počet piv a pokecat s kamarády. Nikdo jim nekecá do toho kolik piv vypijí a kdy a jak se vrátí domů. Mohou si dělat kdykoliv a cokoliv se jim zachce. Z podřizovaní se chodu a potřebám rodiny jim naskakuje husí kůže.

Paradoxem je, že v neoficiálním vztahu vykonávají domácí práce a starají se o rodinu stejně, jako by to dělali v manželství. Někdy dokonce úpí i pod pantoflem, ale neoficiální vztah jim přesto kompenzuje pocit svobody. Mají tak otevřená zadní vrátka k úniku ze svazku. Dnes jim ještě nahrává stát, neboť partneři žijící spolu na psí knížku, kde žena oficiálně figuruje jako svobodná matka, mají od státu větší finanční výhody než manželé. Nechuť pánů tvorstva k ženění a vdavekchtivost něžného pohlaví má na svědomí matka příroda. Naše původní vybavení, které nám kdysi nainstalovala, v nás neustále přežívá, a tak dochází k nelogickému jevu. Podle výše uvedených faktů by především ženám měla ze slova manželství naskakovat husí kůže, přesto je tomu naopak. Ironií osudu je, že lovci, kteří si tak zakládají na svobodném rozhodování, často vstupují do manželství pod nátlakem. Musí se ženit, protože potomek už hlásí příchod. Existují však i stateční muži, kteří se dokáží hrdě tváří v tvář postavit nejen manželským povinnostem, ale předstoupí dobrovolně i před oltář.

Zrovna tak ne všechny ženy dávají na oltář manželství svou oběť, některé se vdávají z lásky k penězům a s péčí o domácnost a děti si příliš starostí nedělají.