Knížka: Smrt krásné stopařky

Už samotný titul knihy napovídá, že se jedná o autentický příběh. Kniha vyšla na jaře - doslova v pravý čas, vydalo ji Nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE 2006, EDICE OTISKY.

Tragickou událost zmapoval autor knihy Hynek Klimek, novinář a spisovatel, který má dlouholetou publikační praxi. „Kniha se dá přečíst za pár hodinek. Věřte však, že se mi psala velmi těžce - vzhledem k tématu. Další takovou knihu už psát nechci a doufám, že ani nebudu,“ prozradil na dubnové tiskové konferenci v Presscentru Syndikátu novinářů ČR autor knihy Hynek Klimek. Této tiskové konference se zúčastnili také rodiče a příbuzní zavražděné studentky, dále emeritní kriminální rada Miloslav Dočekal. Setkání s nimi bylo velmi působivé, obdivuhodná je síla a odvaha zainteresovaných. Knížka by totiž měla být varováním pro všechny rodiče a zejména pro jejich děti, které si mnohdy počínají velice nezodpovědně. Nepodceňujte proto nebezpečí, které číhá na silnici (a nejen tam).

Šestnáctiletá Jana Štěpánková, veselá a pohodová dívka, studentka Obchodní akademie, se rozhodla vrátit domů autostopem. Naučila se tomu od spolužáků. Krásné studentce dobrých mravů však zastavil násilník a vrah. V knize není popsán samotný brutální čin. Jak se vražda stala, ví jen vrah, který se k činu nedoznal. Soudci vycházeli z řetězce usvědčujících důkazů. V knize je vylíčen neméně dramatický děj – a to tři týdny života zoufalých rodičů, než bylo nalezeno tělo jejich dcery a potvrdila se nejhroznější obava. Autor podle vyprávění rodičů zavražděné Jany Štěpánkové přibližuje čtenářům nejen jejich nervy drtící úzkost, ale také odhodlání nespoléhat se jen na policejní pátrání a s pomocí nejbližších příbuzných pátrat na vlastní pěst.

„Tento tragický příběh jsem přečetl jedním dechem. Nyní jsem sice už v penzi, avšak působím v Bílém kruhu bezpečí, který pečuje o oběti. Sedmatřicet let jsem byl na opačné straně, honil vrahy,“ řekl emeritní kriminální rada Miloslav Dočekal.

Kniha stojí za přečtení, i kdyby odvrátila od autostopu jedinou ženu. Bohužel, bývá tomu tak, že pachatelé jsou skoro stoprocentně muži a oběťmi zase ženy. Krom toho stopování je nebezpečné trojnásobně: Nikdy nevíme, v jakém technickém stavu je vozidlo, do kterého nastupujeme. Dále nevíme, jakých řidičských kvalit je osoba, která nám zastaví a už vůbec nemůžeme tušit, jak by se zachovala například při autonehodě. A o tom posledním pojednává kniha SMRT KRÁSNÉ STOPAŘKY. Nevíme, s jakým úmyslem nám řidič zastaví!

„Tento tragický příběh jsem přečetl jedním dechem. Nyní jsem sice už v penzi, avšak působím v Bílém kruhu bezpečí, který pečuje o oběti. Sedmatřicet let jsem byl na opačné straně, honil vrahy,“ řekl emeritní kriminální rada Miloslav Dočekal.