Knižní recenze. Hluboký hrob

Možná v téhle knize hledám víc, než tam ve skutečnosti je, lépe řečeno, víc, než tam autor možná zamýšlel dát. V anotaci je řeč o thrilleru, genealogii a tajemství, já vidím příběh o bezmezné ženské krutosti, kterou nelze definitivně pohřbít v žádném hrobě. Ani v tom nejhlubším.

Jaké povahy je ta krutost? Z jakých vyrůstá kořenů? Na počátku celého příběhu stojí hluboké neporozumění mezi matkou a jejími dvěma dcerami. Píšu neporozumění, ale jde o složitější komplex negativních citů. Bigotní Margaret má zcela jasnou představu o tom, jak správně žít podle Božích přikázání. Není to přece její vina, že její dcery se těmto jejím představám zpěčují ze všech sil. Na začátku příběhu, o Vánocích roku 1943, je starší Mary již dospělou mladou ženou, která z dusivého domova odešla hned, jak to bylo možné. Její občasné návštěvy jsou vždy velkým povzbuzením pro její mladší sestru, ani ne šestnáctiletou Menu. Ta si právě začíná uvědomovat své ženství, chce se líbit, ovšem to u matky naráží na tvrdý odpor provázený hrubým fyzickým násilím. Chudičká válečná líčidla na dceřině tváři jsou u ní schopna vyvolat záchvat zuřivosti, stejnou „výchovou“ ostatně prošla i o šest let starší Mary. Je jasné, že Margaret chce dcery uchránit před „zlem“, je však také možné, takto omlouvaná krutost jí přináší zadostiučinění. To plyne z toho, že se chová jako „správná matka“ a z toho přece může mít i radost. Otec všemu povětšinou jen pasivně přihlíží. Oblíbený venkovský lékař je doma jen slabochem, který není schopen se svých týraných dcer efektivně zastat a sám je možná další obětí manželčiny krutosti a necitlivosti.

Za takové situace je nemyslitelné, aby se Mena matce svěřovala s dívčími tajemstvími provázejícími běžně tento věk. Naopak, dívka vše, o čem ví, že by se matce nelíbilo, úzkostlivě tají. Dokáže se svěřit jen své kamarádce a starší sestře Mary, bohužel ne dost jasně. Až v závěru příběhu se čtenář dozví, jak autor zúčtoval s touto jinak od počátku sympatickou postavou. Vykoná za pomoci svého sympatického snoubence strašnou věc, opravdu strašnou. Domnívá se, že tak zachrání svou sestru, ale stane se obětí nedorozumění stejně jako tvrdosti, kterou nevyhnutelně zdědila po matce.

Toto tajemství si sice chce vzít s sebou do hrobu (proto se kniha v originále zřejmě nazývá To the Grave), ale výčitky svědomí jsou silnější. Když zemře, sama už jako babička, uvede tím do chodu smrtící stroj, který se nehodlá zastavit před ničím. Nevyhnutelně na něj narazí také autorův dvorní hrdina Jefferson Tayte, který se živí jako genealog a pomáhá lidem nacházet jejich ztracené předky. Ve svých necelých čtyřiceti letech má právě dost profesionálních zkušeností, aby mu to šlo pěkně od ruky, i když mu jeho pátrání komplikuje jistá nadváha. Bojuje s ní statečně, ale ne příliš úspěšně. Psycholog by poznamenal, že se podvědomě nechce zbavit bariéry, ta níž se do jisté míry on sám ukrývá před světem. Má k tomu důvod. Genealogem se stal proto, aby, jako adoptované dítě, vypátral především svoji vlastní rodinnou historii. To se mu zatím nedaří stejně jako navázat plnohodnotný partnerský vztah.

Ne náhodou patří mezi nejpoutavější ty pasáže, v nichž autor, Steve Robinson, popisuje genealogická pátrání svého hrdiny. Sám stejným způsobem svého času pátral po osudech svého dědečka z matčiny strany, amerického vojáka, který se do Británie dostal koncem války. Založil tam dokonce rodinu, potom jí však opustil a vrátil se do USA. Stal se tak inspirací nejen k zápletce Robinsonovi druhé knihy, ale také k postavě jeho hlavního hrdiny.

Pro zajímavost dodejme, že Robinson inklinoval k psaní celý život, první článek v novinách mu vyšel v šestnácti. Dále se mu však profesionálně nevěnoval, dal přednost jistější práci v telekomunikacích. Když byl pro nadbytečnost propuštěn, inspiroval ho Cornwall k napsání prvního příběhu, Stopy v krvi (in Blood), v němž se věnuje se v něm příběhu jedné ztracené farmářské rodiny. Pro naše začínající autory je v tomto případě zajímavé i to, že Robinson si už s první verzí své první knihy začal hledat literárního agenta, který by mu našel vydavatele. Vydat knihu se mu podařilo až o pět let později roku 2011, a to nejprve v elektronické podobě, potom jako paperback a až nakonec “normálně“ v pevné vazbě.

Rychle potom následoval tento, čili druhý příběh Jeffersona Taytea, Hluboký hrob (In the Grave, 2011) a třetí – The Last Queen od England (Poslední anglická královna, 2014, české vydání se připravuje) o spiknutí mezi vědci v Londýnské královské společnosti. Ve čtvrtém příběhu, The Lost Empress (Ztracená vládkyně, 2014), si je Tayte na začátku jist jenom potopením zámořského parníku. Vypátrat musí, co se potopilo – anebo nepotopilo – spolu s ní. Vloni vyšel zatím poslední, pátý příběh celé série nazvaný Kindred (Spříznění), kde Tayte konečně narazí na stopy vedoucí k objasnění jeho vlastní rodinné historie. Zavedou ho do druhé světové války viděné očima německého vojáka…

Pokud byste měli zájem sami se blíže seznámit s autorem této zajímavé série, Stevem Robinsonem, a jeho světem, je to velmi snadné. Můžete mu poslat e-mail na adresu zobmail@yahoo.co.uk, na jeho webu www.steve-robinson.me se třeba podívat na jeho fotografie milovaného Cornwallu anebo ho sledovat na twitteru nebo facebooku, kde má svou stránku. Třeba ho kontakt z Česka inspiruje k tomu, aby někdy příště zavedl svého Taytea sem k nám.

Jitka Lenková

(www.mysterypress.cz)