Autor: Vladimír Kroupa Zeď nářků vzpomínek… Každý v sobě takové místo máme. Patří jen a jen nám. To jen nám naslouchá a kdokoliv jiný by si o ni rozbil hlavu… Někdy si na Tebe vzpomenu a stačí mi k tomu málo závan parfému jiné ženy, její nedbalé gesto, se kterým si odhodí z čela vlasy v tu chvíli to, přiznám se, zabolí uvědomím si, že už Tě nemám a kolik jsem v Tobě ztratil krásy. Asi v tom bude nějaká chemie, že Tvůj obraz stále visí na mé zdi nářků někdy si říkám, že mě to zabije, že umřu pro Tvoji lásku. Někdy si na Tebe vzpomenu a stačí mi k tomu málo i přes tu bolest však dobře vím, že poznat Tě za to stálo…
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)