Filmová recenze: Z prezidentské kuchyně (LES SAVEURS DU PALAIS)

Skutečný filmový příběh o osobní kuchařce francouzského prezidenta Francoişe Mitteranda

Francouzský režisér Christian Vincent vypráví ve svém nejnovějším filmu Z prezidentské kuchyně příběh poněkud svérázné, ale citlivé a empatické ženy Hortense (Catherine Frot).

V hlavní roli se představí známá a zkušená herečka Catherine Frot, která debutovala ve filmu Můj strýček z Ameriky (1980) od Alaina Resnaise. V roce 1996 získala národní filmovou cenu César za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Za dobu své kariéry si zahrála po boku Gérarda Jugnota, Gérarda Depardieua, Andrého Dussoliera či Thierryho Lhermitta.

Tak trochu staromilská Hortense určitě nepatří mezi ženy, které by neměly žádný životní cíl, nebo se zalekly první překážky. Má nejen silně vyvinutou intuici, ale i blízko k přírodě - dokáže jí naslouchat. Přesně dokáže odhadnout, kdy se ještě vyplatí bojovat – a kdy opustit minové pole. Takovým minovým polem může být – kupodivu – i její největší vášeň: svět vaření, pokud provozujete svoji „zálibu“ v Elysejském paláci. Hlavní hrdinka totiž dva roky vařila přímo pro francouzského prezidenta Françoise Mitteranda (jehož ve Vincentově filmu ztělesnil Jean d'Ormesson) a pronikla tak do zákulisního politického světa nejmocnějšího muže v zemi.

Režisér ve filmu paralelně rozvíjí dvě příběhové linie: v první z nich se ocitáme na Antarktidě, kde Hortense určitou dobu působila a kde mezi jinými poznala také mladou australskou dokumentaristku. Především díky ní se tak vracíme zpět do dob její náročné, i když prestižní práce v prezidentském paláci. Postupně tak poznáváme obdivuhodnou ženu plnou protikladů – spojuje smysl pro tradice i modernost, ambicióznost i pokoru, razantnost i křehkost.

Pro diváka je samozřejmě zajímavější podívaná do zákulisí paláce, i když asi málokdo z nás by chtěl být na místě Hortense. Každého slušného člověka by musely neskutečně iritovat zákulisní praktiky a intriky, které se bohužel nevyhnou ani poslední uklízečce... Nedělám si iluze, že u nás na Hradě je situace jiná. Nemusíme dokonce chodit ani tak vysoko. Záhy po vysoké škole jsem nastoupila na jedno z našich ministerstev a vydržela jsem tam asi tolik, co „naše“ hrdinka Hortense v Elysejském paláci.

Musela jsem se smát, když se Hortense v Paláci představila jako žena - zvyklá vařit obyčejná jídla podle receptů od své babičky. A pak se před vámi ukazují přímo gurmánské orgie...Haute cuisine, jak by řekli Francouzi. Porovnám-li to s recepty, které jsem mohla okoukat od svojí babičky, jsou opravdu směšné. Srovnávat francouzskou kuchyni s českou se prostě nedá. I tak si troufám tvrdit, že obě kuchyně mají vynikající delikatesy.

Dle mého názoru filmový Mitterand působil poněkud vlídnějším dojmem, když tak vzpomínám na jednoho z nejznámějších politiků. Ale třeba byl Mitterand opravdový gurmán a se svojí kuchařkou rád diskutoval – ovšem aby se přímo postavil na její stranu, na to zřejmě dost odvahy neměl. Snad byl Mitterand prezidentem dvou tváří – vždyť v závěru jeho politické kariéry vyplul na povrch i jeho bigamní soukromý život. Zčistajasna se objevila dospělá dcera.

Christian Vincent (5.11.1955 Paříž)

francouzský režisér, scénárista, kameraman, střihač

1979 – vstup na význ. film. školu IDHEC (realizace několika úspěšných krátkých filmů)

Filmografie:

1983 – Il ne faut jurer de rien! (krátký film)

1985 – Classique (krátký film)

1987 – La Part maudit (středometrážní film)

1990 – La Discrète - celovečerní debut oceněný roku 1991 třemi oscary. Tímto počinem se stává Vincent jedním z nejžádanějších francouzských filmařů mladší generace.

1992 – Beau fixe

1994 – La Séparatio

1996 – Je ne vois pas ce qu’on me trouve

2000 – Sauve-moi

2004 – Les Enfants

2005 – Quatre étoiles

2012 – Haute Cuisine

Francie 2012

Režie: Christian Vincent

Scénář: Etienne Comar, Christian Vincent

Hrají: Catherine Frot, Jean d'Ormesson, Hippolyte Girardot

Premiéra: 21.února 2013

Zdroj foto: http://www.filmeurope.cz

Napsala Květuše Procházková