529. Teplo slunce

Teplo slunce

Aniž víš, naše ruce křídla jsou,

létám a naše těla mapou světa jsou,

a já na Tvém těle objevuji krásná území.

Hlídám čas,

ten nekonečný proud.

Slyším v dálce zvony znít

a objímat chci celý svět,

chci s Tebou na moři plout

a věřit ve skrytu duše,

že to krásné neskončí.

Slyším v dálce zvony znít

a objímat chci celý svět.

Slunce hladit nás chce a hřát,

ale já Tě v jeho paprscích jednou

o samotě nechal stát,

myslel jsem jen na sebe.

Slunce je vysoko

a já chtěl Tě hřát.

Tolik jsem chtěl, že jsem zapomněl

a letěl jiným směrem,

jako pták,

co má vítr na křídlech.

Slunce hladit nás chce a hřát,

ale já Tě v jeho paprscích ne jednou,

dvakrát o samotě nechal stát,

myslel jsem jen na sebe,

myslel jsem na Tebe.

Zůstala jsi opodál

a smutek v Tvých očích byl,

horší než výčitky slov.

Nejraději bych se neviděl.

Chci Tě pohladit a políbit

a s Tebou být,

jen Ty víš,

jak v hloubi duše je mi líto,

že nechal jsem Tě smutnou stát.

Naše ruce křídla jsou,

pojď mapovat náš svět,

chci Tě líbat, hladit, hřát,

vedle Tebe usínat a ráno se probouzet.

Slunce šlo již dávno spát,

ale zítra,

bude mne a Tebe hřát

a já pyšně vedle Tebe budu stát.

Zítra budu vedle Tebe stát,

ale dnes, dnes Ti chci říct,

lásko,

já mám Tě rád.