Střípek dne 5: Malá noční příhoda

Po zhlédnutí večerního filmu v televizi jdu ještě překontrolovat děti zda jsou přikryté a už se těším, až ulehnu také a ponořím se do spánku. Je to okamžik, na který se těším celý večer. Celodenní péče o dvě děti dá pořádně zabrat. Kolem půl třetí ráno se s pláčem probudil náš malý syn, který v těchto dnech začal dělat své první krůčky. A tak ho přebaluji, dávám mu napít a ukládám ho opět do postýlky, kde pomalu opět usíná. A protože nám do bytu svítí světlo z ulice, tak ani nerozsvěcuji světlo. Nějak tak automaticky jdu k oknu a pohledem kontroluji, zda je tam naše auto na svém místě, jelikož už také poznalo ruce nenechavců. Některé věci člověk dělá silou zvyku.

A jak jsem tak pohledem přejela naši ulici, vidím muže středního věku, jak pobíhá mezi auty a v ruce drží nástroj, který se ve světle leskne, a snaží se vyháčkovat dveře u aut. Postupně tak obešel tři auta, ale až u čtvrtého se mu to podařilo. Usedá za volant, něco dělá ještě uvnitř auta a po chvíli se rozjíždí a mizí na konci ulice... Ani jsem se moc nerozmýšlela a šla jsem zavolat na policii. Nepřipadá mi takové chování normální, kdyby třeba ztratil klíče od auta, tak bych to pochopila, ale takové chování budí pozornost. Po mém představení se policie přijímá informaci a ujišťuje mne, že se do daného prostoru přijede podívat.

Asi tak po půl hodině projíždí naší ulicí policejní auto, a protože se právě „nic“ neděje, tak odjíždí. Uběhlo asi tak 20 minut a ono se vrací to vyháčkované auto i s tím mužem a ze strany spolujezdce vystupuje žena a odcházejí do protějšího domu. Opět volám na policii a oznamuji danou skutečnost. Během několika minut jsou muži zákona zpět, kontrolují auto a vzápětí zvoní u nás, a tak raději jedu výtahem dolů, aby se neprobudily děti a manžel. Oznamují mi, že dané auto je uzamčené a chtějí zopakovat, co jsem všechno viděla. Po několika minutách odcházejí a přejí dobrou noc. Jaké rozuzlení měla noční příhoda, nevím, ale můj spánek se díky příhodě vytratil a tak jsem se nad ránem pustila do žehlení prádla, kterého je stále dost díky dětem.

Když jsem ráno manželovi vykládala noční zážitek, tak mne odbyl slovy:„No jo, naše Kelišová“ (postava z filmu Slunce…}. Dost mě to pohoršilo, ale nic jsem raději neříkala. Nevím jak by reagoval, kdyby jeho plechového miláčka opět navštívily ruce nenechavce a já bych nezasáhla... Jistě by mne nepochválil. Do oken se opíralo ranní slunce a bytem vonělo čerstvě vyžehlené prádlo. Na stole stála připravená snídaně a děti se pomalu probouzely do nového dne.