Míváte někdy trému?

Pokud odpovíte rovnou ne, snad ani nemáte důvod číst dále. Ale pokud patříte k té většině, co zná tento nepříjemný pocit, můžeme si chvilku společně popovídat.

Někoho tréma přepadá vždy, když má vystoupit před skupinou neznámých osob. Někdy zaútočí nečekaně při jednání v nové neznámé situaci. Její projevy jistě sami znáte nejlépe - koktání, červenání, pocení rukou, neschopnost souvislé myšlenky natož hlasité věty, celková vizáž idiota...

Někdy může být tréma roztomilá. Tedy především pro přihlížející. Pro postiženého nebo postiženou těžko. Dnes vám chci vyprávět příběh mé kamarádky Johanky. Stal se už v dávných dobách, ale dodnes, když se o mě pokouší tréma, si na něj vzpomenu a musím se usmívat...

Johance bylo v té době 13 let. Pěkně zpívala, navštěvovala pěvecký sbor, ale nepatřila k jeho sólistům. Občas museli jeho členové vystupovat na veřejných akcích nebo schůzích, to bylo tehdy takové nepsané pravidlo. Johanka byla v klidu, protože se jí to netýkalo, až jednou... V den konání velkého stranického zasedání jí vedoucí oznámila, že musí zaskočit za onemocnělou hvězdu sboru a zazpívat své první sólo. A už byla tady - tréma. Rychle se navlékla do půjčeného kroje, který byl o dvě čísla menší pro její bujaré tvary a začala se v duchu modlit. Přišel zkušený kamarád a udílel své rady staršího: "Až budeš zpívat, na nikoho nekoukej, raději zavři oči a poslouchej hudbu a hlas. Můžeš mě chytit za ruku, aby ses tolik nebála."

Přišla minuta pravdy. Johanka se postavila před plný sál, zavřela oči a prostorem se linula její Holubička bílá... Držela se svého kamaráda a statečně zpívala až do konce. Nasledoval bouřlivý aplaus. Nechápala, co se děje. Otevřela oči, chtěla se pustit Jakuba, ale nějak to nešlo. Prsty se nedržely kamaráda, ale byly zamotané v sukni, kterou si celou dobu úspěšně rolovala přes boky nahoru, až byla sukně celá v pasu a prsty v ní. A ona tam stála sice v kroji, ale též ve spodním prádle. Před davem schůzujících.

Uznejte sami, je vaše tréma také tak veliká? Jestli se s námi chcete podělit o váš příběh, napište mi do redakce. Ať můžeme proti ní bojovat spolu. Hodně odvahy!