Touha po čistotě je přirozená, ale co když se z běžného úklidu stane nutkavá posedlost? Lidé trpící chorobnou potřebou uklízet se často dostávají do začarovaného kruhu, kde pořádek ovládne celý jejich život, vztahy i psychiku. Pochopitelně pak ničí vše, co se jí opovážit vstoupit do cesty. O tom, že žádný extrém není v pořádku, netřeba mluvit. Provozní čistota a kontra k ní i provozní nepořádek jsou zlatou střední cestou. Jak ale poznáme, že jsme hranici normálu s prachovkou v ruce překročili?

 

Úklid by měl být běžnou součástí života. Pomáhá udržovat zdravé prostředí, i esteticky je oku mnohem příjemnější než chaos a nepořádek. K psychické pohodě přispívá rovněž. Někteří lidé však zažívají nutkavou potřebu čistit, dezinfikovat a organizovat své okolí neustále. Bez přestávky a hlavně stále dokola. Chorobný úklid může vyústit až v nekontrolovatelnou obsesi, která narušuje každodenní fungování, osobní život i pracovní výkon. Kde však příčinu této poruchy hledat a jak ji zvládnout?

Chorobný úklid se může stát posedlostí / Depositphotos.com

Co je obsedantně-kompulzivní porucha?

Obsedantně-kompulzivní porucha je psychické onemocnění charakterizované opakujícími se vtíravými myšlenkami (obsesemi) a nutkavým chováním (kompulzemi), které člověk takovouto poruchou trpící provádí za účelem snížení úzkosti vyvolané těmito myšlenkami. Zjednodušeně řečeno jde o stav, kdy si dotyčný nemůže pomoci a nutkání NĚCO udělat jej válcuje a uvádí do stavu neklidu. Konkrétně v případě chorobného uklízení se pak jedná o neustálou potřebu udržovat čistotu a pořádek, často za cenu vlastního pohodlí i komfortu ostatních.

Chorobné uklízení zblízka

Chorobné uklízení, známé také jako kompulzivní úklid, je forma obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD), kdy člověk pociťuje neustálou potřebu uklízet, organizovat, rovnat, čistit, třídit nebo dezinfikovat prostředí, ve kterém se nachází. Nedokáže odolat výše zmíněnému nutkání. Dokud nevykoná činnost nebo neprovede úkon, ke kterému potřeba vybízí, dotyčný pociťuje úzkost, stres nebo paniku.

Jedinci trpící touto poruchou tráví úklidem i několik hodin denně. Věci například neustále přerovnávají nebo kontrolují čistotu. Často se však nejedná jen o udržování pořádku, ale spíše o nutnost splnit určité rituály. Například utřít povrchy určitým způsobem, hrníčky do perfektní linky již vyrovnané vyrovnat znovu nebo se opakovaně přesvědčovat, že nikde není ani smítko.

Možné příčiny

Takové poruchové chování může mít různé spouštěče. Od biologických, přes psychologické až po souvislost s životním prostředím. Chorobné uklízení se však často vyvíjí postupně, a jak již víme, zpočátku může být skutečně zcela neškodné. Jakmile se ale přehoupne do fáze, kdy dotyčný nemůže normálně fungovat bez neustálé kontroly čistoty a pořádku, začíná jít do tuhého. Možné příčiny tedy mohou spočívat v:

• Genetických predispozicích. OCD a další úzkostné poruchy bývají dědičné.
• Traumatických zážitcích. Lidé, kteří zažili ztrátu kontroly nad svým životem (např. tragédie, neštěstí, týrání), se mohou uchýlit k úklidu jako ke způsobu, jak získat zpět pocit bezpečí.
• Perfekcionismu. Nadměrné očekávání vůči sobě samému a strach z nedokonalosti mohou vést k neustálé potřebě uklízet.
• Strachu z bakterií. Někteří lidé mají extrémní strach z nečistot a infekcí, což je nutí k neustálé dezinfekci všeho možného i nemožného.
• Stresu a úzkosti. Ano, uklízení stres krátkodobě zmírnit může. Závislost na takovém chování však nakonec paradoxně ke stresu znovu vede.

Příčiny se ale nedají určit jen tak od oka. S nalezením kamene úrazu je vždy lepší obrátit se na odborníka. Pouze ten je schopen odhalit, odkud vítr vane. Malinko náchylnější však přece jen jsou například perfekcionisté, osoby s úzkostnými poruchami, traumatizovaní jedinci či lidé, kteří například vyrůstali v přísném či chaotickém prostředí.

Rizika chorobného uklízení

Sklony k chorobnému úklidu, který se stává posedlostí, pochopitelně nejsou ničím veselým. Není proto ničím překvapivým, že dopady, které taková porucha na život dotyčného či na život jeho okolí má, jsou ryze nepříjemné.  Uveďme si pár příkladů, do jakých směrů se rizika mohou promítnout.

• Rozpad vztahů. Partner či rodina neustálé uklízení a kontrolu nemusí ustát.
• Problémy v práci. Člověk tráví více času úklidem, než plněním pracovních úkolů.
• Sociální izolace. Vyhýbání se návštěvám, protože by mohly udělat nepořádek.
• Psychická vyčerpanost. Neustálý stres z nutnosti udržovat dokonalou čistotu.
• Fyzická únava a zdravotní problémy. Nadměrné používání čisticích prostředků může vést k alergiím, ekzémům nebo dýchacím obtížím.
• Finanční problémy. Nadměrné utrácení za čistící a uklízecí prostředky může značně zatížit rodinný rozpočet.

Jak poruchu korigovat?

I když se může zdát, že člověk sám sobě nepomůže, jisté techniky přeci jen existují. Naštěstí. Pokud však bude veškerá vlastní snaha nakonec marná, s návštěvou odborníka určitě neotálejte. Nemáte se za co stydět. Upřednostňujete-li však svépomoc, pár tipů pro vás máme.

• Uvědomění si problému. Přiznat si, že úklid se stal nutkavou obsesí, je prvním krokem.
• Postupné snižování frekvence úklidu. Nastavit si pevná pravidla a omezit uklízecí rituály.
• Terapeutická pomoc. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je jednou z nejúčinnějších metod vůbec.
• Léky. V některých případech mohou pomoci antidepresiva.
• Hledání jiných způsobů zvládání stresu. Meditace, sport nebo relaxační techniky mohou pomoci potřebu neustále uklízet snížit.
• Zapojení rodiny a blízkých. Požádejte blízké o podporu a pomoc s překonáním nutkavého chování.
• Povolte si nedokonalost. Drobný nepořádek se učte tolerovat a zkuste si připustit, že čistota neznamená kontrolu nad životem.

napsala Bára Klímová

zdroje: 

https://plzenoviny.cz/kdyz-se-touha-po-dokonalosti-vymkne-z-rukou-chorobne-uklizeni-jako-priklad-obsedantne-kompulzivni-poruchy/

https://www.treatmyocd.com/what-is-ocd/common-fears/obsessive-cleaning-disorder-is-it-a-mental-health-condition

https://en.wikipedia.org/wiki/Obsessive%E2%80%93compulsive_disorder

https://www.simplypsychology.org/ocd-cleaning-and-washing.html