Krušné hory jsou bohaté na mýty a na příběhy, v nichž vystupují skřítci a permoníci, kteří střeží uvnitř hor nashromážděné poklady. Tyto poklady hlídají před hamižníky a na druhé straně je potřebným bohatě rozdávají. Častokrát prý údajně i lidem dobře poradili.

 

O jedné takové radě vypráví také pověst o chudém horníkovi z Krupky, který denně chodil do hor s motyčkou v ruce a s kouskem chleba v kapse. Motykou tam rozkopával kameny a vybíral z nich kovy. Dříve se vždy vracel domů s plnými pytli kovů, ale teď už nějaký čas neměl štěstí. Nenarazil v horách na žádnou kovovou žílu a jeho kořist byla chudá.

Krupka - pohled z hradu na městečko / foto Petr Matura

Jednoho dne opět poctivě kopal celé dopoledne, ale když skončil, ležela před ním pouze jen maličká hromádka kovů. Bylo mu do pláče. Sedl si na kámen a přemýšlel, čím jiným by se měl začít živit. Najednou se ve skalní rozsedlině zjevil malý permoníček, jemuž šedivý vous sahal až ke kolenům, a poklepal horníkovi na rameno: „Ukážu ti místa, kde budeš moci kutat do konce svého života. Mám jen jedinou podmínku. Dáš mi vždy polovinu peněz, které za kov obdržíš. Nikomu se ale o tom nesmíš zmínit.“   

Muž rád souhlasil. Permoník ho vzal za ruku a odvedl ho k jakési chodbě, která vedla do podzemí. Všude kolem, kam jen v chodbě dohlédl, se blyštilo mnoho kovů. Permoník ještě jednou muži připomněl jeho slib a zmizel jako pára nad hrncem…

Léta plynula, muž denně vycházel do hor a pravidelně se domů vracel s bohatým úlovkem. S permoníkem se vždy poctivě rozdělil o vydělané peníze a byl spokojený. Nepřející sousedé mu však jeho štěstí záviděli. Jednoho dne vystrojili pitku a pozvali na ni i úspěšného horníka. Pili a hodovali, až muže opili. Ten jim pak prozradil, že mu k bohatství pomáhá šedobradý permoník.

Sotva však tato slova pronesl, uvědomil si, co udělal. Chytil klobouk a utíkal domů. Tam popadl lucernu a pustil se do lesů na známé místo. U vchodu do sluje uviděl permoníka. Ten však muže nevítal. Zahrozil na něho pěstí a vstoupil do sluje, která se za ním s rachotem zavřela. Muž se zklamaně vracel domů do Krupky. Sotva tam však došel, ulehl a za několik dnů zemřel…

Známé hornické město Krupka je však dnes již celé přestěhováno. Původně se rozkládalo jinde, než kde stojí nyní. Přemístilo se z hor a místo původní osady dnes označuje již jen opuštěný prokopský kostelík. Najdeme jej u silnice z Teplic do Krupky. Říká se zde „Na Prokopce“. Zdi se pomalu rozpadají, čiší z nich chlad. A na nedalekém hřbitůvku se hroby již propadly a kříže vyvrátily.

K tomuto místu se váže skutečně strašidelná pověst, která se až nápadně podobá Erbenově básni „Svatební košile“. Stařenka, která do tohoto kostela kdysi dávno omylem zavítala na půlnoční mši ve společnosti již zemřelých lidí, jen tak tak unikla jisté smrti. A ráno místní lidé nalezli roztrhané cáry stařenčina kabátu, poházené na hrobech...

napsal Petr Matura

Zdroje: tajemnakrupka.estranky.cz, docplayer.cz, hrady.cz