Zámek Červená Řečice najdeme asi dvanáct kilometrů od Pelhřimova. Řečické pozemky daroval Vladislav II. již v roce 1144 pražskému biskupu Otovi. Zámek se nachází na místě tvrze, založené pravděpodobně ve druhé polovině 13. století, která byla ve 14. století rozšířena na hrad. Na hradě pobývali také arcibiskup Arnošt z Pardubic a Jan z Jenštejna. Hrad má samozřejmě velmi bohatou historii, a tak se k němu váže i poměrně děsivá pověst.

 

Podle staré legendy totiž hrad založili templáři, kteří zde měli být i popraveni. Proto se tu prý zjevují ve sklepeních a s hlavou v podpaží… Pověst vypráví, že jedna z věží kdysi na Řečici sloužila jako hladomorna. O věži se vyprávělo, že na Dušičky z věže vychází průvod mrtvých do kostelíka na černou mši.

zámek Červená Řečice / foto Petr Matura

Svého času byl nejbohatším pánem kraje Jan Říčanský z Říčan a na Červené Řečici. Jeho manželka se jednou dozvěděla o mši duchů a zatoužila ji vidět. Proto svého manžela přemlouvala, aby mohla na Řečici odjet, a také nakonec jela, i když sama, bez manžela.     

Večer před Dušičkami poručila paní, aby podávali večeři dříve, že půjde brzy spát. Poté propustila služebnictvo a v pokoji vyčkávala. Do pozdního večera se nic nedělo. Pak se dveře na nádvoří rozletěly, duchové bez hlesu šli nádvořím a mizeli v zavřených dveřích. Šlechtična se rozběhla k brance, od které měla klíč, a šla ke kostelu. Černá mše už začala. Paní se schovala za sloupem, když tu k ní přišla jedna duše a domlouvala jí, aby dala mrtvým pokoj a nebyla tak zvědavá. Ostatní duchové byli pohrouženi v modlitbách. „Nebuď, paní, tolik zvědavá! Raději popřej těm nebohým duším klidu. Také jsem taková bývala, až mne moje zvědavost zahubila. Varuji tě, abys také tak nedopadla. Pospěš honem domů, dokud je čas! Kdyby tě moji bratři zahlédli, živa by ses odtud nedostala.“

Černá mše právě končila, paní se lekla a utíkala pryč. Těžký plášť jí překážel v běhu, a tak ho odhodila – ten duchové ihned rozsápali. Poté odhodila i střevíce, avšak sil jí ubývalo, a tak se schovala u cesty do trní, ale i tam ji našli. Když ji chtěli z trní vytáhnout, odbila půlnoc. Duchové zahučeli: „Tentokrát jsi nám ušla, ale podruhé už neujdeš!“

V kostele pohasla všechna světla, duchové zmizeli jako pára nad hrncem a paní strachem zůstala v trní až do rána. Ráno ji našli lidé při cestě na ranní mši celou prokřehlou, odvedli ji do zámku a paní se ještě té noci rozstonala.

Za nemocnou šlechtičnou přijel manžel a hned se vyptával, jak se do trní dostala, a tak musela s pravdou ven. Její muž se velmi zlobil, že ji to mohlo stát život, a ani jí to věřit nechtěl. Vtom do pokoje vtrhl vyděšený sluha, který měl zajít pánovi pro víno, a zašeptal, že ho pronásledují. Sluha vypověděl, že ve sklepě viděl průvod duchů s hlavami v podpaží, džbán mu vytrhli a on stěží utekl. 

Šlechtic okamžitě nechal zapřáhnout a i s paní toho dne odjel. Když dojeli do Pelhřimova, byla paní již čilá, ale pán se z toho všeho roznemohl a do tří dnů zemřel.

Na Červené Řečici se má prý údajně také zjevovat Bílá paní. Jisté je, že zámek působí na první pohled poměrně ponuře, už proto, že byl dlouhá léta velmi zpustošený. Po nákladné a dlouholeté rekonstrukci by měl příští rok být konečně otevřen pro veřejnost, a tak se o jeho atmosféře nebo případně rovněž i o pravdivosti této legendy snad budeme moci přesvědčit i my...

 

napsal Petr Matura

zdroj: hrady.cz, wikipedie.cz,a rchiv autora