Bývalou zaniklou sklářskou ves Hůrka najdeme na Šumavě, asi sedm kilometrů od Železné Rudy. Dnes spadá toto opuštěné místo pod obec Prášily. Historie obce se začala psát po roce 1732, kdy byla při sklářské huti Hafenbrändlů založena osada Hůrka, později nazývaná Stará Hůrka.

 

V roce 1766 byla nedaleko založena nová sklárna a místu se začalo říkat Nová Hůrka. V roce 1789 dal Ignác Hafenbrändl postavit v obci kostel zasvěcený sv. Vincenci Ferrerskému a v roce 1820 také inicioval zbudování kaple Jiří Kryštof Abele.

Hřbitovní kaple v v zaniklé obci Hůrka / foto se souhlasem NP Šumava

Hřbitovní kaple sloužila jako hrobka Abelů a Hafenbrändlů. První pohřbenou zde byla roku 1832 Marie Hafenbrändlová. Mezi pochovanými na tomto místě byl i rodinný lékař Abelů, otec spisovatele Karla Klostermanna, Josef Klostermann. Postupně bylo v hrobce uloženo 25 rakví, přikrytých skleněným víkem, takže člověk se mohl podívat do tváře dávno zemřelým.

Po druhé světové válce došlo k vysídlování a následné demolici celé obce. V Hůrce byla ušetřena pouze zmíněná kaple, která byla vojáky využívána jako pozorovací věž. Není divu, že v této době byla kaple několikrát vyrabována, protože vojáky lákaly šperky, které u sebe měli mít mrtví na poslední cestu. Tím byl narušen i posvátný klid zemřelých...

Na podzim roku 1952 se ze Sušice vydalo nákladní auto s šesti vojáky a velitelem. Jednotka měla za úkol vyklidit kryptu a zlikvidovat pohřbená těla. Asi se nelze divit, že se vojáci na tak morbidní úkol posilnili několika lahvemi tvrdého alkoholu. Když se pak vojáci konečně zhostili svého úkolu, zaujalo je, že některé mumie jsou oblečeny v ještě zachovalých ženských šatech.

Opilí vojáci je vytáhli před kapli a začali s mrtvými těly tančit. Později měli mumie opřít o zeď kaple a rozstřílet je ze samopalů. Zbytky takto zneuctěných ostatků měli zahrabat vedle kaple, podle jiné verze odvézt na blízký hřbitov. Rakve pak spálili a kovové části byly odvezeny do sběru.

Tento skutečně děsivý pohled na zběsilé řádění vojáků se naskytl lesníkovi, který právě procházel kolem - a samozřejmě vše později vyprávěl místním lidem. Nikdo si však o tomto nechutném chování nedovolil v pohnuté době padesátých let mluvit nahlas. Ale odplata na sebe nenechala dlouho čekat. Všech sedm vojáků totiž do roka zemřelo. Jako prvního si smrt vybrala velitele, který zahynul při výbuchu nálože. Mělo  se jednat o jakousi demolici a pro vojáka to byla rutinní záležitost... I smrt ostatních je zahalena tajemstvím. Poslední zemřelý muž údajně vyděsil pozůstalé, neboť při otevření rakve prý byl jeho obličej znetvořený.

Někteří badatelé tedy spekulují o infekci, kterou se vojáci mohli nakazit. Ostatně by to nebyl jediný případ. Vzpomeňme si například na podivná úmrtí, spojená s egyptskou hrobkou faraona Tutanchamona...

Proč ale velitel vojáků zahynul při obyčejném ,,neštěstí“? Byla všechno jen náhoda, skutečně se v dalších případech jednalo o infekci nebo opravdu šlo o prokletí či ,,boží trest“? To se asi již nepodaří zjistit. Každopádně rušit klid mrtvých se nikdy nevyplácí...

 

napsal Petr Matura

zdroj: lovecpokladu.cz, novinky.cz, stream.cz, ceske-zahady.cz, wikipedia.org aj.