Víra v magickou moc kosterních pozůstatků sahá snad až do dob keltských lovců lebek. Zejména pak součástí britského folkloru jsou v moderní době příběhy o lebkách, z nichž vychází nervy drásající křik. Kolem některých se dokonce odehrává množství dalších paranormálních jevů…

ilustrační foto / Unsplash

Snad nejslavnější křičící lebka se nachází v historické budově panství Bettiscombe v britském hrabství Dorset. V ústní tradici se o lebce vypráví mnoho příběhů a každý z nich se v různých detailech poněkud liší, ovšem základ pověsti však zůstává stejný.

Podle verze, kterou vypráví dorsetský folklorista a historik John Symonds Udal (1848–1925), patří tato křičící lebka africkému otrokovi, který na zdejším panství v dávných dobách pracoval. Když tento otrok ležel na smrtelné posteli, mělo mu být na jeho přání přislíbeno, že po smrti bude jeho tělo odvezeno zpět do Afriky. Tento slib však nebyl splněn a otrok byl pohřben na místním hřbitově.

Brzy se však ze hřbitova začaly ozývat velice podivné, strašidelné zvuky. Hrůzostrašné skřeky nakonec začaly děsit každého, kdo je uslyšel. Zvuky přestaly až v okamžiku, kdy byla lebka vykopána, odnesena zpět do domu a zastrčena do zvláštního výklenku pod střechou. Od té doby sice již zavládl klid, ovšem pokaždé, když se někdo pokusil lebku z domu odnést, příšerné zvuky a kvílení se zase vrátily. Když se jednou pokusili tuto lebku pohřbít na zahradě, sama se pomocí zubů vyhrabala zpátky na povrch. Nakonec bylo tedy od pokusů lebku z výklenku v domě odstranit raději upuštěno…

V blízkém i vzdálenějším okolí existují i další jiné znepokojivé lebky a některé z místních hospůdek pak údajně navíc ještě navštěvují i duchové. Například hostinec U Jiřího a draka ve West Wycombe prý až do dnešních dnů nechce opustit duch bývalého hostinského. Čas od času je tu totiž až dodnes slyšet jeho hra na housle. V údajně nejstarším hostinci ve Walesu, ve Vrzavé hospodě, bylo prý zase kdysi oběšeno mnoho mužů a na jednom trámu uvnitř jsou zde doposud patrné i stopy po provazu. I zde se ozývají podivné, děsivé zvuky a bylo zde rovněž spatřeno i plno duchů.

V oblasti londýnského Knightsbridge v Old Barracks Yard najdeme zase hospůdku U granátníka, která se dříve jmenovala U stráže. Snad také i proto, že důstojníci gardové stráže z nedalekých kasáren zde kdysi hrávali karty o vysoké sázky. Jednoho mladého důstojníka však prý přistihli při podvádění. Ztloukli ho tak, že na následky svých zranění později zemřel. Tato epizoda se prý sice ututlala, ovšem od těch dob je zde občas slyšet vzdechy záhadné postavy. Navíc v září každého roku, ve výročí smrti tohoto mladého důstojníka, prý v hospůdce panuje velice negativní energie. Také se zde samovolně rozsvěcují i zhasínají světla a obdobné je to též s vodovodními kohoutky. Ozývá se též samovolné klepání a nejrůznější další podivné zvuky, předměty se samy od sebe pohybují a psi odmítají do této hospody vstoupit. Drží tady snad nešťastná duše onoho zabitého mladého důstojníka až do dnešních dnů svoji poslední stráž?

 

napsal Petr Matura

zdroje: cs.wikipedia.com, Almanach tajemna, Richard Cavendisch: Svět duchů a nadpřirozena