Dnešní zámek Zbiroh najdeme nad stejnojmenným městečkem v Plzeňském kraji. První písemná zmínka pochází z roku 1230, kdy hrad založil rod Drslaviců. Na místě hradu však zřejmě bylo osídlení již v době Keltů a Slovanů. Možná již oni vtiskli místu silnou magickou energii.

 

Zámek Zbiroh / foto Petr Matura

Založení samotného hradu připomíná tato legenda: „Tehdy Zbyněk Zajíc z Valdeka při jednom z honů se svou družinou zabloudil. Po západu slunce vyšplhali na nejbližší vrchol, aby se rozhlédli po okolí. Žádné obydlí ale nezahlédli, proto se uložili ke spánku na místě, kde se nacházeli. Ke svému překvapení ráno zjistili, že kolem nich je spousta jeleních parohů. Pán je dal sesbírat a rozhodl se na tomto výhodném místě postavit hrad. Ze sbírání parohů vznikl název Zbiroh.“ Ostatně magická atmosféra tohoto místa přitahovala Karla IV., Rožmberky a zejména pak Rudolfa II. Právě císař Rudolf II. nechal hrad přestavět v renesančním slohu.

Ještě jedna přestavba čekala zámek v 19. století. Tehdy na ní pracovalo neuvěřitelných patnáct set dělníků. Po krachu majitele byl zámek vydrancován a v roce 1879 jej zcela prázdný koupili Colloredo-Mansfeldové. Ti ho opravili a v roce 1910 se do něj nastěhovali.

Pobýval zde také slavný malíř Alfons Mucha se svou rodinou. Mucha si zde pronajal velký sál s prosklenou střechou, kde mimo jiné vytvořil i slavnou Slovanskou epopej. O Muchovi je známo, že byl svobodným zednářem, takže i jeho musela zaujmout mystická atmosféra místa.

Během 2. světové války zde sídlil štáb SS, jehož členové prý ve sklepení zámku prováděli nejrůznější rituály. Využili prostor, kde je podle senzibilů přirozená puklina země a vyvěrá odtud energie. Na tomto místě Němci vytvořili záhadný hexagram, který je dodnes možné vidět.

Dalším tajemným místem hradu je hradní studna, jež je opředena dosud nevyřešenými záhadami. Tato studna, nejhlubší v Evropě, je hluboká 163 metrů. Vypráví se, že z ní vedla tajná chodba, avšak průzkumy zatím neprokázaly, že tomu tak skutečně je. Asi ve 100 metrech byla prý studna přepažena falešným dnem, pod nímž se mají nacházet boční chodby. Celý tento prostor je dodnes patrně podminovaný. Co asi nacisté v hluboké studni ukryli? Jednou z možností je prý i dosud nenalezená jantarová komnata. Zatím byly na falešném dnu objeveny zbraně, spisy SS a různé drobné předměty. Podle vyprávění místních lidí sem roku 1944 přiletělo letadlo, naložené tajnými spisy a zlatem. Následně bylo vše ukryto a pravděpodobně dodnes nenalezeno. O místo se zajímal i hledač pokladů Josef Mužík.

Po válce zámek získala armáda. Ta zde měla ukrytý tajný radiolokátor Tamara, díky němuž byl objekt přísně střežený. Nenalezli bychom ho ostatně ani na žádné ze soudobých map. Zbiroh totiž stojí na buližníkové skále, která velmi zesiluje příjem signálu.

Zámek je opředen mnoha pověstmi a legendami. Jedna z nich vypráví, že v prostorách dnešní zámecké krčmy byl byt, ve kterém bydlela rodina s dětmi. Jedna holčička, jež si hrála na zámeckém nádvoří, spadla do kašny a utopila se. Rodina potom kašnu zasypala a osázela ji květinami. Dodnes je tu prý občas slyšet nářek dítěte.

V zámeckém parku podle vyprávění místních údajně také stával pomník syna jednoho z majitelů zámku. Do pána prý při jízdě na koni udeřil blesk a zabil ho. Když byl pohřben, blesk několikrát udeřil také i do jeho hrobu…

V buližníkové skále prý sídlili mužíčkové a obyvatelé hradu jim dokonce tajně nosili jídlo. Vytratili se prý až s příchodem Němců. Možná se jedná pouze jen o milou pověst, ale kdo ví. Podobné pověsti o malých bytostech najdeme totiž po celém světě.

V prostorách zámku také prý občas vypadává světlo, bezdůvodně se zapíná poplašné zařízení nebo se samovolně rozsvěcuje v zamčených místnostech.

Nedaleko zámku je zase dodnes možné slyšet nářek vojáků, kteří zde byli místními lidmi pobiti během třicetileté války. Místní lidé se tehdy statečně postavili loupení a vraždění švédských vojáků. Na planině v půli kopce mezi zámkem a městem, kde byli vojáci pohřbeni, je prý občas dodnes slyšet sténání vražděných mužů a zvuky boje. Jedná se snad o energetický otisk tragické události - nebo jejich duše skutečně nenašly klid?

napsal Petr Matura

zdroje: hrady.cz.encyklopedie Památky:Zbiroh, nova.cz, zurnalmag.cz, cs.wikipedia.org.