Většina z nás nemá ze slova pitva dobrý pocit a naskočí nám obraz nemocniční pitevny s otevřeným tělem nebožtíka, tak jak to známe například z detektivek. Dnes se však jedná již téměř o samozřejmost a každý lékař si při studiu medicíny musel projít také i pitevnou.

Rembrandt van Rijn: Hodina anatatomie doktora Tulpa (1632), ilustrační foto: Public domain/via Wikimedia Commons, volné dílo

Začátky však nebyly zdaleka vůbec jednoduché. V našich zemích se stal průkopníkem pitvy známý lékař Jan Jessenius, který se rozhodl provést veřejnou pitvu v prostorách Rejčkovy koleje v Praze, kde se dnes nachází ulice Karoliny Světlé. K této přelomové události došlo 8. června 1600. Jessenius chtěl tímto dosud nevídaným představením pomoci modernizovat výuku lékařství, jež byla již dlouho v úpadku.

K první pitvě použil lékař tělo oběšence, které mu dodal jeho přítel kat Jan Mydlář. Pitva trvala od 8. do 12. června a v této době ji prý vidělo až úctyhodných tisíc diváků, mezi nimiž bylo mnoho významných osobností své doby. Diváci byli údajně varováni, že vzhledem k ročnímu období může pitvu provázet velmi nepříjemný zápach. Jelikož byl červen, Jessenius začal s pitvou orgánů, které nejrychleji podléhají zkáze. Proto první den započal dutinou břišní, druhý den pokračoval srdcem a plícemi, další dny krkem a hlavou, z níž vyňal mozek - a jako poslední proběhla pitva končetin. Výkonů bylo celkem devět.

Pitva byla provázena spisem Adama Zalužanského „Řeč pro anatomii a obnovu veškerého lékařského studia ve slavném království českém“, který byl určen především císaři Rudolfu II. a tehdejší vládnoucí vrstvě ve snaze o obnovu výuky lékařství na pražské univerzitní půdě. Jessenius, jenž byl skvělým lékařem, si nápad provést veřejnou pitvu přivezl pravděpodobně z Itálie, kde také studoval. Tam veřejná pitva již nebyla ničím neobvyklým. Byla zde dokonce zakládána tzv. ,,anatomická divadla“, kde se diváci mohli zúčastnit pitvy zvířeckých nebo i lidských těl. Pitvu mohli pozorovat ze speciálně upraveného hlediště se zábradlím.

Jessenius provedl v Praze ještě další dvě demonstrační pitvy. Popis první pitvy zpracoval Jessenský v díle „Anatomiae Pragae“, které vyšlo roku 1601 ve Wittenberku. Reprint této knihy vydalo v roce 2004 nakladatelství Kosmas pod názvem Jan Jessenius z Jasené - Průběh pitvy: Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze L.P. MDC, k níž byl přičleněn traktát o kostech. Dílo je prokládáno bajkami, citáty z bible, antické a humanistické literatury i osobními prožitky. Součástí latinského originálu je i český překlad.

Je velká škoda, že tento pokrokový a vzdělaný muž zemřel na Staroměstském náměstí v Praze 21. června 1621 na popravišti ve věku 54 let s dalšími muži, kteří se zapojili do povstání proti Habsburkům. Jesseniovi byl vyříznut jazyk a jeho hlava skončila na Staroměstské věži. Dodnes se neví, kde se nachází jeho ostatky. Ironií osudu je, že jeho pozemskou pouť ukončil kat Jan Mydlář, který byl nejen jeho přítelem, ale také mu dodal první tělo k pitvě.

Jessenius svoji první pitvu zrealizoval o 32 let dříve, než proběhla pitva nizozemského lékaře Nicolaese Tulpa, kterou pak zvěčnil slavný malíř Rembrandt. Jan Jessenius ovšem nebyl zcela první, kdo v naší zemi s veřejnou pitvou přišel. K té úplně první známé došlo v Brně 28. listopadu roku 1594. Pitvu provedl lékař Šimon Grynaeus, který použil tělo popravené služky brněnského výrobce látek. Pitva byla provedena v prostorách tehdejší kaple svatého Štěpána mučedníka u špitálu malomocných. Ten se nacházel v dnešní ulici Špitálka v brněnských Zábrdovicích. O této pitvě však bohužel zatím neexistují bližší záznamy, a tak bývá často opomíjena.

Jan Jesenius, foto: Public domain/via Wikimedia Commons, volné dílo

napsal Petr Matura

zdroje: cs.wikipedia.org, vitalita.cz, kosmas.cz, iforum.cuni.cz aj.