Poněkud neprávem opomíjenou zříceninu hradu Mydlovar, zvanou též Kostomlaty, najdeme nedaleko města Nymburk. Jedná se snad o jediný, u nás do dnešních dnů dochovaný hrad postavený z cihel. Původně se tyčil přímo na levém břehu řeky Labe, dnes však stojí poněkud dále, neboť kolem roku 1900 bylo Labe uměle napřímeno a vznikly zde nové jezy.

zbytky hradu: foto Petr Matura

Hrad své pojmenování údajně získal podle toho, že se v okolních vsích vyrábělo mýdlo. Podle historiků byl založen pány z Kostomlat, odtud tedy pochází jeho druhý název. V roce 1402 koupil hrad Jan Puška z Kunštátu, v jehož držení zůstal přibližně dvacet let, než byl pobořen králem Zikmundem jako trest za to, že se pánové z Kunštátu podíleli na porážce jeho vojsk. Pan Puška byl následně vsazen do vězení, kde také zemřel. Následně hrad vystřídalo několik majitelů, avšak během16. století byl hrad uváděn již jako opuštěný.

Podle místních legend se v pustém okolí hradu zdržovali i lapkové, kteří zde měli schovat poklad v místních sklepeních, kde má zůstávat ukrytý až do dnešních dnů. Pověstné zrnko pravdy na tom být může, vezmeme-li v úvahu, že hrad je ještě i dnes pro mnohé návštěvníky až překvapivě ukrytý v hustém porostu. Mnozí z nich ani netuší, že se skrývá nedaleko vlakové zastávky a rovněž i v blízkosti cesty podél řeky Labe.

foto Petr Matura

Pověst vypráví, že poklad prý hlídá pes, který se zde zjevuje, a svým štěkáním a vrčením má odrazovat případné hledače pokladů. Já zříceninu hradu navštívil bez znalosti této pověsti. I proto byl pro mě, až po následném přečtení této legendy, níže popsaný zážitek o to silnější a reálnější…

Bylo již pozdní odpoledne a v okolí zříceniny jsem nikoho neviděl ani neslyšel. Jako vždy mě zvědavost hnala přímo ke zbytkům hradu, když vtom jsem uslyšel zuřivé vrčení a štěkání. Samozřejmě jsem se obával, že psa volně vypustil nějaký nezodpovědný majitel, a protože jsem nechtěl nic riskovat, urychleně jsem se vzdaloval. Očekával jsem, že se každou chvíli objeví pán i se svým svěřencem. Jenže nikde nikdo, po psovi a jeho případném majiteli ani stopy. Jakmile jsem však hradní ruiny opustil, štěkot náhle umlkl a rozhostilo se až nepřirozené, tíživé ticho. Přitom jsem předchozí přítomnost zvířete vnímal velice blízko...

Mé překvapení, když jsem po několika dnech dohledával pověsti o tomto místě a narazil i na onu o psovi, jenž střeží ukrytý poklad, bylo skutečně veliké. Samozřejmě se mohlo jednat o náhodu a mohl jsem možná pouze jen o vlásek uniknout pokousání nějakým zdivočelým psem, ale to, jak rychle se vše odehrálo a naráz ustalo, je pro mě až dodnes opravdu velmi zarážející…

Tajemný Mydlovar může být magickým místem mimo jiné také z toho důvodu, že na něm údajně prý měla pobývat i bájná kněžna Libuše, což sice není historicky doloženo, ale dost možná na tomto místě v dobách, kdy hrad ještě nestál, žili již naši dávní předkové. A ti byli spjati s přírodou a magií. I proto mohlo být místo magicky střeženo a zabezpečeno pohanskými rituály stejně, jako i mnohá jiná magická území?

zbytky hradu: foto Petr Matura

Je na každém jednotlivém čtenáři, jaký úsudek si o takovém místě udělá. Pokud si však chcete odpočinout od míst přeplněných lidmi a nasát magickou a tajuplnou atmosféru, pak je zřícenina hradu Mydlovar přímo ideální volbou. A když navíc vstoupíme s úctou a bez předsudků, možná se nám hranice běžného vnímání posunou a my uvidíme svět zcela jinýma očima...

 

napsal Petr Matura

zdroj: hrady.cz, ostra.cz