Hřbitovy v nás lidech zřejmě oprávněně vyvolávají pocity smutku a zmaru, přičemž nás vedou ke konfrontaci s vlastní pomíjivostí na tomto světě. Jsou však často také obestřeny velkým množstvím záhad. Připomeňme si například známý tajemný Noutonický hřbitov nedaleko Prahy nebo hřbitov německých zajatců v Pacově.

Neméně záhadný je však například rovněž i pražský Malostranský hřbitov. Nachází se v Praze 5 ve čtvrti Košíře. Kromě slavných osobností je zde v hromadných hrobech pohřbeno mnoho obětí morové epidemie z roku 1860.

Již při vstupu na hřbitov každého zaujme obrovský náhrobek biskupa hraběte Leopolda Thun-Hohensteina (17. duben 1748 – 22. říjen 1826).  Sochu vytvořil sochař Václav Prachner (17. září 1784 – 3. dubna 1832) a je největším litinovým náhrobkem v České republice. Biskup je znázorněn klečící před rozevřenou knihou.

Právě k této knize se váže tajemná pověst. Podle této legendy je možné každého Silvestra o půlnoci nahlédnout do knihy, kterou má biskup před sebou, a dočíst se zde seznam osob, které následujícího roku odejdou na onen svět. Skeptik možná namítne, že se jedná o pouhou pověst, ale vypráví se, že se sem jedné mrazivé silvestrovské noci nechala kočím dovézt jakási Tereza. Chtěla po něm, aby do knihy nahlédl, ale ten se bál a odmítl. Tereza se tedy vypravila k pomníku sama. Když se jí konečně povedlo vylézt nahoru a nahlédnout do knihy, úplně zdřevěněla. V knize si totiž přečetla své jméno. Zvědavost se někdy nevyplácí, protože dívka do roka zemřela, i když netrpěla žádnými zdravotními potížemi...

V šedesátých letech minulého století tu prý pro změnu točila absolventský film studentka filmového umění. Ani ona neodolala, do knihy nahlédla a přečetla si své jméno v knize. Do roka se i tato dáma rozloučila s tímto pozemským světem. Je tedy zřejmě poměrně pravděpodobné, že se u této sochy může skutečně odehrávat cosi zvláštního… Svoji roli může určitě sehrát též i psychika a sugesce - vždyť myšlenka může jak zabíjet, tak naopak rovněž i uzdravovat. Nebo k sobě socha přitáhne jen toho, kdo má v osudu následující rok skutečně zemřít?

Na hřbitově najdeme také pomník svaté holčičky Aničky Degenové. Ta se narodila v chudé rodině strážníka. Vypráví se, že při jejím narození se na nebi rozzářila hvězda a na keřích se náhle objevily květy. Byla prý velmi hodným dítětem, které nikdy neplakalo a nezlobilo. Rozuměla údajně zvířatům a rostlinám. Krmila žebráky a rozdávala jídlo každému, kdo přišel - a zlí lidé zneužívali její dobroty. Proto se na to prý již Bůh nemohl dívat, a tak Aničku zavolal zpět k sobě. Jednoho dne si hrála v okně s panenkou a ta jí vypadla z ruky. Anička, snažící se ji zachytit, z okna vypadla a zabila se. Lidé jí dodnes nosí květiny a chodí se k jejímu hrobu modlit.

 

napsal Petr Matura

foto: Wikimedia