Počasí nám přeje, tak proč ne? Vždyť kdo z nás by si nepřál najít opravdový poklad! Jako děti jsme hltali "Ostrov pokladů" a zkoumali rákosí u blízkého rybníka, i když tam výskyt pirátů byl více než nepravděpodobný. Inspirováni dávnými pověstmi jsme nutili rodiče, aby s námi už konečně jednou vyrazili do těch podzemních chodeb pod místním hradem. S napětím jsme poslouchali vyprávění pamětníků, jak kdysi při bourání komína objevili plechovku s rakouskouherskými bankovkami a vzápětí vyrazili na průzkum babiččiny půdy. A nakonec před spaním jsme alespoň před spaním snili o tom, co kdyby jednou... Přitom pokladů je na světě kupodivu víc než dost. Jenom vědět, kde hledat.

Dějiny lidstva jsou totiž také dějinami nesmírného množství trvalých materiálních hodnot, které často nedobrovolně měnily svého majitele. Hromady zlata, stříbra, drahokamů a bůhvíčeho ještě byly v nebezpečí ukrývány před nepřáteli a potom se na úkryt zapomnělo nebo si jeho strážci vzali své tajemství do hrobu. Naloupené poklady se cestou také poměrně často ztrácely.

Montezumou to jenom začíná…

Vzpomeňme jenom na zlato aztéckého vládce Montezumy (1466-1520), které dodnes leží někde v přímořských mexických bažinách. Tam ho totiž ztratili Cortézovi vojáci při přesunu. Řádově ho je na tuny. A legendární poklad Inků nebo Mayů nebyl objeven dodnes. Bohaté, avšak v podstatě náhodné nálezy indiánských zlatých a platinových předmětů jsou ve srovnání s tím, co je dosud někde ukryto, pouhým paběrkováním. Samostatnou kapitolou jsou poklady na dně moří. A nejsou to jen potopené galeony španělské zlaté flotily a fénické obchodní lodě, kde je přítomnost vzácných předmětů celkem logická. Aukce čínského porcelánu vyzdviženého z plachetnice potopené v minulém století u Indonésie vynesla před nedávnem svým objevitelům kolem třinácti milionů dolarů. To už není jen dobrodružství, to je přímo obchodní záležitost, jejíž financování se vší vážností zajišťují profesionální konzorcia. Tolik štěstí nás asi v Čechách nečeká, ale ani u nás nejsou drobnější, avšak o to početnější objevy různých vzácných předmětů vyloučeny. Z těch nejstarších dob to jsou různé archeologické nálezy. Nemusí to být zrovna keltské zlaté mince duhovky nebo pokladna římské legie, aby se nález dal výhodně zpeněžit, zejména v zahraničí. Moderní zlatokopové, vlastně lupiči, dávná archeologická naleziště vytěžují s profesionální zručností.

Současnot téměř žhavá

Také neklidné období středověku, zvláště pak husitských bouří, znamenalo pro ty bohatší období houfného ukrývání osobních majetečků. Samozřejmě ne všechny cennosti si jejich majitelé byli schopni později vyzvednout. Stejně tomu bylo i za třicetileté války. Kromě soukromých osob své bohatství ukrývaly i bohaté kostely a kláštery. Poslední velkou vlnou ukládání budoucích pokladů byla druhá světová válka. Představují nejenom známé říšské zlato a brilianty, naloupené umělecké skvosty, ale také drobnější cennosti jednotlivců, například deportovaných Židů a z pohraničí odsouvaných Čechů a sudetských Němců. Ne nadarmo se novým poválečným osídlencům pohraničí říkalo zlatokopové. K úmyslně ukrytým věcem je třeba ještě ve všech dobách připočíst náhodně ztracené, zapomenuté či omylem vyhozené cennosti. Jejich vděčnými nalezišti jsou staré studny, smetiště i dna řek a rybníků. Ojedinělé drobné nálezy starých drobných mincí nejsou zas až tak neobvyklé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pokud jste ještě neobjevili ani ten nejmenší minipokládeček, nevěšte hlavu a potěšte se (nebo inspirujte) následujícím výčtem známých českých pokladů.

Jen jednou do roka

Veškeré hory a jeskyně jsou pro ukrývání pokladů místem přímo excelentním, což platí nejen pro Alibabu a čtyřicet loupežníků, ale i pro obyvatelstvo české. Nejbohatší poklady jsou prý ukryty v tajných sklepeních pod Vyšehradem, kde se nachází úžasný výčet vzácností, zlato, stříbro, říční perly, zlaté sochy pohanských bohů, Přemysla a apoštolů, stříbrný kůň v životní velikosti a jiné cennosti. přístup do sklepení nebyl dosud objeven. Tajný sál s poklady, zvaná Netopýří, leží pod Pražským hradem. Z dalších známějších kopců můžeme jmenovat třeba Radhošť. (Kdo chce, může na Velký pátek zkusit štěstí s tímto zaklínadlem: "Zaklínám tě země, zaklínám tě skálo, otevři mi dveře, otevři, chci dál. Volám na zem nebe, aby při mě stálo, volám krále jeskyň, aby při mě stál.")

Rovněž bohaté rytířské a mnišské řády měly co ukrývat. Benediktýnům patřil známý opatovický poklad, který je podle pověsti je ukryt v dnes zasypaném anebo zaplaveném sklepení jejich kláštera v Opatovicích nad Labem. Naposledy ho údajně viděl Karel IV. Jedna místnost je prý plná zlata, v druhé je stříbro a ve třetí drahocenné liturgické předměty. Poklady mohl být rozkraden nebo přestěhován za husitských bouří. Méně známý je poklad téhož řádu zakopaný prý v podzemí emauzského kláštera v Praze. Dominikánské poklady je možné pro změnu hledat v podzemí jejich bývalého kláštera v Berouně. Bohatí jezuité využili hned několika míst najednou. Ti z Opařan u Tábora ukryli svoji klášterní pokladnici se skvosty v nedalekém vrchu Chlum na místě zvaném Na hradišti během sedmileté války (1756-63). Jejich poklad nebyl dosud objeven stejně jako mnohem větší poklad tohoto řádu zazděný ve sklepení Klementina a někde v letenských katakombách po zrušení řádu a překotném odchodu jeho členů z Prahy.

Další velkou skupinou jsou poklady templářů. Tito rytíři, zdatní obchodníci a nejvýznačnější bankéři své doby, mohli svůj majetek po násilném zrušení řádu roku 1312 narychlo ukrýt na mnoha místech po celé Evropě a dokonce prý i v Americe. (Informace o existenci Ameriky a její úspěšné návštěvy prý byly největším řádovým tajemstvím.) V Čechách můžeme hledat na jejich bývalých sídlech. Jsou to Čakovice, Čejkovice (u Hodonína), Templštejn, Veveří u Brna a pražská komenda u kostela sv. Vavřince v Liliové ulici. Pověsti o templářských pokladech jsou spojovány ještě s dalšími hrady, i když tam templáři nikdy nebyli. (Bezděz, Budyně nad Ohří, Buchlov, Bystřička u Valašského Meziříčí, Červená Řečice, Dačice, Dobříš, Helfštýn, Choustníkovo Hradiště, Jindřichův Hradec, Lemberk, Malé Žernoseky, Staré Hrady (u Jičína), Šternberk u Telče, Telč, Výskytná, Žleby) Pověsti o pokladech, ať už jakéhokoliv původu, se ovšem pojí snad doslova ke každému hradu a tvrzi.

Předchozí skrovný výčet českých pokladů není samozřejmě ani zdaleka vyčerpávající. Některé pověsti se dodnes tradují jen ústně a mají pouze lokální význam. Takovou pověstí je třeba ta o zakopané pokladně francouzského napoleonského pluku ve vrchu Homole u Mýta (okr. Rokycany), o cennostech jistého důstojníka SS ukrytých v podzemních prostorách v lese u Skelné Hutí (okr. Karlovy Vary) nebo o velké zlaté desce pod zámkem ve Statenicích (okr. Praha-západ). A to ještě ke starým pověstem přibývají nové legendy o pokladech. Svým dílem do světové historie pokladů přispěla i druhá světová válka, například potopeným konvojem sovětských lodí naložených zlatem u Murmanska, japonským pokladem na Filipínách nebo nezvěstnými německými ponorkami plnými válečné kořisti. My máme šumavská jezera a Hradišťko u Štěchovic. Tam byla za války ženijní škola, střelnice, koncentrační tábor i továrna na výrobu tajných zbraní v železničních tunelech na trati Vrané nad Vltavou - Jílové. Prostě německá okupační zóna jako vyšitá. Na konci války právě tady, v jedné ze štěchovických roklí, tady Němci ukryli desítky těžkých beden. Řádově to jsou tuny materiálu. Ale jakého? Nevíme. Svědci nejsou, bedny se dosud nenašly. Profesionální hledači štěchovického pokladu, Josef Mužík a Helmut Gaensel, spekulují o zlatě, stříbře či archivech gestapa, jinak jsou ovšem tajemní jako hrad v Karpatech. Senzačnější domněnky směřují k Jantarové komnatě a německým tajným zbraním včetně kompletního a funkčního prototypu létajícího talíře.

Kolem štěchovického pokladu je rušno už několik desítek let. Nejprve StB dlouhé roky zadržovala a vyslýchala tamějšího velitele, generála zbraní SS Emila Kleina. I přes značné útrapy (kdo by také po válce šetřil německého generála, že) Klein nepovolil. Něco přiznal, něco nakreslil, potom to popřel, povodil vyšetřovatele po terénu, ale jeho informace nakonec k objevení pokladu, za jehož ukrytí byl odpovědný, nevedly. A tak se štěchovický poklad hledá dodnes. Každé jaro tiskem proskočí zpráva, že letos v létě už konečně bude na světě. Občas se napíše něco o zpravodajských hrách Moskvy nebo o fotografiích z amerických špionážních družic. Jednou dojdou peníze, potom zase není nějaké povolení od ochránců přírody kvůli chráněným rostlinám...

Jestli vás zajímají poklady druhé světové války, můžeme posloužit nabídkou dalších lokalit, i když Štěchovice jsou už obsazené. Co takhle tajemný statek v Bezejovicích u Benešova? I tam koncem války směřovaly německé náklaďáky s tajemnými bednami. Nebo raději zámecký park v Jihlavě? Pamětníci vyprávějí o tajném nočním kopání a geomagnetická měření tam dokonce ukázala jakousi podivnou anomálii. Můžeme nabídnout i několik dosud neprozkoumaných tajných podzemních nacistických továren, např. Flugzeugwerk Eger GmbH v Chebu, Richarda v kopci Radobýl u LItoměřic či Bertu v Prokopském údolí v Praze. Chcete raději pátrat mimo Prahu? Vydejte se do Krkonoš. Odborníci na tuto problematiku tvrdí, že jsou "provrtané jako ementál". Některými tajnými chodbami se můžete dostat až do Polska. Tedy spíše pod Polsko. Prakticky neprozkoumané jsou vůbec celé Sudety, zvláště pak příhraničí otevřené teprve v posledních letech. To je pro hledače pokladů doslova pole neorané.

Jestliže se rozhodnete letošní podzim věnovat vylepšení své finanční situace a hledání pokladů, měli byste se držet následujících pravidel:

- věnujte se důkladné teoretické přípravě a snažte se o "svém" pokladu dozvědět co nejvíce. Profesionální hledači pokladů obvykle stráví mnohem více času v archivech než v terénu;

- dbejte na bezpečnost. Staré chodby a podzemní prostory vždy hrozí zřícením a závalem, nastražený německý granát vybuchne i po desítkách let. Nepokoušejte se vlézt do chodeb, štol, děr a prasklin, kam se zjevně nevejdete! Neopatrný hledač pokladů místo na Havaji může skončit na hřbitově. Jestli tedy z něj bude co pohřbít.. Na hledání pokladů se také řádně oblečte a obujte, vezměte s sebou všechny potřebné pomůcky i dostatečné zásoby potravin a nápojů;

- důležité informace, které zjistíte na místě, (zvláště pak ty o poloze pokladu) se naučte nazpaměť. Písemným poznámkám a mapám se zakreslenými poklady hrozí ztráta, zničení, ukradení a vůbec všeliké nebezpečí. Máte-li naplánovanou opravdu "velkou" věc, svěřujte se s ní jen spolehlivým osobám. Chcete-li zrýt zahradu, zhotovte a "ztraťte" její náčrt s jasným označením "Zde poklad". On už se nějaký "zahradník" najde.;

- dodržujte platné zákony. Z archeologického bádání je dovolen pouze povrchový sběr. Nalezené historické poklady je nutno odevzdat a nálezce dostane 10% z jejich ceny jako nálezné;

- pokud skutečně něco naleznete, neprodleně informujte babině a pamatujte na nás s nějakou maličkostí.

Hodně úspěchů v honbě za pokladem vám přeje vaše redakce a

Jitka Lenková