Zákon jednoty lze zjednodušeně popsat jako určitá pravidla hry, na kterých fungují Kristovské vesmíry. Tyto vesmíry byly založeny Nejvyšším Bohem a proto návrat k původnímu Stvořiteli znamená respektování těchto pravidel, protože ona řídí vzájemné vztahy mezi věcmi a účinkujícími v těchto vesmírech. Při dodržování tohoto Zákona jednoty v běžném životě se „ladíme“ na vyšší vibrace a rozpouštíme v sobě temné a nežádoucí nánosy negativity.

Podstatou všech vztahů je Bezpodmínečná láska, zrcadlová spravedlnost, mírové vzájemné soužití a nápomocnost mezi všemi rasami. Cestou k akceptování těchto zákonů je poznání a uvědomění si, že všechny bytosti a životní rekvizity jsou různými tvářemi či formami jednoho a téhož Zdroje neboli Stvořitele neboli Boha. Existuje pouze Jediné Vědomí, a tím je Boží Vědomí. Vše ostatní je mnohotvárný výraz či projekce této Boží identity.

Pokud se kolem sebe rozhlédneme, uvidíme spoustu ne – lásky k různým lidským rasám, zvířatům, rostlinám i jednotlivcům. Když nesnášíme kohokoliv a cokoliv kolem sebe, nesnášíme Boha, protože vše je jen jeho různou tváří a také sami sebe, protože i my jsme výrazem Boží identity.

Zákon říká, že ten, kdo se vydal cestou zapomnění, neboli cestou „bezbožnosti“ a tudíž zapomněl na fakt jediné Boží identity, se může léčit. Tato léčba probíhá prostřednictvím probuzení své vnitřní Boží jiskry, kterou v sobě nese každá bytost. Tato jiskra se nazývá Vnitřní Kristus, a pokud je opětovně zažehnuta, vrátí se bytosti vnímání Bezpodmínečné lásky a tvůrčí Božské vlastnosti se stanou opět její přirozeností. Tím bytost začne opětovně využívat svůj klíčový Boží dar – Svrchovanou Svobodnou a tvůrčí vůli. Bytost si však na základě Svobodné vůle může zvolit, že tento Primární Božský řád nebude akceptovat. Pak v řadě mnoha inkarnací dochází k limitování tvůrčích možností.

Postupně tato bytost sama sebe přesvědčuje o neschopnosti cokoliv tvořit a také o své vlastní smrtelnosti, kterou nakonec zrealizuje. Poté se navrací k Bohu jako jeden jeho fragment energie bez vlastního vědomí, bez paměti i bez uvědomění si své vlastní identity. Zde dochází k „recyklaci“ těchto ne – sebe – vědomých jednotek, které se nadále účastní Božského tvoření v jiné formě. Jedná se tedy o nejvyšší formu sebedestrukce, která může existovat, a kterou můžeme také označit jako rozplynutí se.

Proto je smyslem a užitkem probuzení své Vlastní Božské jiskry učinit ze sebe plnohodnotně vědomou jednotku energie, která si prostřednictvím tohoto probuzení obnoví vědomost o své vlastní spiritualitě a následně se propojí nejen se svou Duchovní rodinou, ale cílově se Zdrojem – Bohem a tak se k němu navrátí. V průběhu tohoto sjednocovacího procesu nabývá bytost opět svých limitovaných tvůrčích schopností Svobodné vůle až k takové úrovni, která jí umožní udělat mistrovskou zkušenost známou jako osvícení či sjednocení s Bohem.

Tím se bytost dostává na trvalou a nesmrtelnou životní dráhu přirozeného a nekonečného cyklu lásky a vědomého spolutvůrčího působení uvnitř rozpoznané Boží jednoty. Máme tedy díky svobodné vůli na výběr. Můžeme žít životy naplněné vlastním prospěchem, nesnášenlivostí, tříděním, škatulkováním a rozlišováním, kdo je dobrý, vhodný, vzdělaný, žádoucí, kdo si zaslouží Boží přízeň, kdo je ten černý a komu přidělíme vlastnosti toho bílého a podobnými aktivitami se postupně odklánět od Boží jednoty až do úplného zapomnění a rozplynutí.

V současné době mnoho lidí trpí amnézií, nadřazují se nad druhé bytosti, a nejedná se jen o jednotlivce. Tyto tendence vidíme i mezi rasami, národy, náboženstvími, městy, rodinami … Nebo si uvědomíme, že vše je jinak, začneme se kolem sebe dívat jako na „kostýmy“ uvnitř Boha. Každému pomůže opakovat si: Já jsem Bůh, Já jsem v jednotě s Bohem. Ale ne v nadřazeném smyslu, protože ti druzí jsou také Bohové a jsou v jednotě s Bohem.

Když zašlápnete mravence nebo jiný hmyz, usmrcujete jednoho a téhož Boha, kterého máte i vy v sobě. V takovém případě je vhodná upřímná omluva. Vše kolem nás je zrcadlem nás samotných, a vše, co si o těchto bytostech myslíme, či jak s nimi zacházíme, je odrazem toho, jak smýšlíme a zacházíme sami se sebou a Bohem. Vše je vzájemně provázáno, spojeno a vše pochází z jednoho Zdroje. Toto poznání, uvědomění a každodenní žití v duchu této myšlenky je jedinou cestou k návratu k Bohu a k sobě samotným.

Alena Horáková
www.vestenionline.cz