Odpovězte správně na soutěžní otázku a 3 z vás vyhrají nový detektivního román nového švédského autora Kjella Erikssona: Kruté hvězdy, od kterého se nelze odtrhnout …Pětatřicetiletá Laura Hinderstenová oznámí policii v Uppsale, že postrádá svého otce, sedmdesátiletého badatele, zabývajícího se Petrarcovou poezií, s nímž po smrti matky žije ve zchátralé vile. Vzápětí jsou nalezeni tři další zavraždění staří muži – dva venkovani a bývalý vysokoškolský profesor, který se po odchodu do důchodu zabýval chovem koní. Případy zdánlivě nic nespojuje, policie nedokáže odhalit motiv vražd, ve všech případech chybí zbraň i stopy. Avšak inspektorka Ann Lindellová se spolehne na svůj instinkt, a ten ji neomylně vede zpátky na začátek…

Novinka! Váz., 336 stran, 269 Kč, www.motto.cz, EAN 978-80-7246-529-3

Ukázka:

„Neměl otec v poslední době deprese?“

Kriminální asistentka Åsa Anderssonová po vyslovení otázky sklopila oči. Žena proti ní hleděla tak vyzývavě, že nebylo příjemné se s jejím pohledem setkávat. Jakoby ji propichovala očima, které naznačovaly: mého otce samozřejmě nemůžete najít, protože jste pouhý břídil oblečený do uniformy.

„Ne,“ odpověděla rozhodně.

Åsa Anderssonová si nevědomky hluboce povzdechla. Její psací stůl byl přeplněn různými složkami a papíry.

„Nevšimla jste si známek neklidu?“

„Ne, přece vám to říkám. Byl úplně stejný jako vždycky.“

„A jaký normálně bývá?“

Laura Hinderstenová se krátce suše zasmála a policistce připomněla její učitelku ze základní školy, se kterou tenkrát děti měly velké trápení. Dávala jim najevo trpkou pýchu, že dovede učit i tak zabedněné školáky.

„Můj otec je docent a badatel a veškerý čas věnuje svému životnímu poslání.“

„A to je co?“

„Trvalo by dost dlouho, než bych vám to vysvětlila, ale stručně mohu říct, že je jedním z nejpřednějších expertů v zemi na Petrarcovo dílo.“

Åsa Anderssonová přikývla. „Rozumím.“

Odpovědí bylo další suché prsknutí.

„Takže z domova odešel v pátek. Nezmínil se, co hodlá dělat?“

„Ne. Jak říkám. Když jsem se vrátila odpoledne z práce domů, byl pryč. Na stole žádný lístek, žádná poznámka v kalendáři, všechno jsem prohlédla.“

„Nevzal si sebou nějaké věci?“

„Ne, pokud mohu zjistit.“

„Co třeba pas?“

„Leží v jeho psacím stole.“

„Váš otec má sedmdesát let. Nechoval se trochu zmateně nebo…“