Vždycky jsem si ráda četla o tom, jaká jídla o Vánocích jedli naši předci, a poctivě jsem se snažila některá z nich uvařit. Nesetkalo se to s velkým nadšením a já jsem postrádala smysl celého snažení. Symbolika jednotlivých ingrediencí a snaha si vypěstovat vlastní jídlo mi ten smysl odkryla. Uvědomila jsem si propojení s předky, s přírodou, úrodou a dobrým zdravým jídlem.

S tvořením Tradináře a obnovováním smyslu tradic jsme začali i v redakci společně sdílet, jak kdo slaví Vánoce a svátky, co doma vaříme a pečeme. Zjistili jsme, že snad každá rodina má svůj recept děděný z generace po generaci. Není to jen recept, ale i skutečné propojení s těmi, kteří nás stvořili.

Spojení s úrodou, polem, zemí a celkovým koloběhem v přírodě dokládá i bílý ubrus na štědrovečerním stole. Na něj pokládali hospodáři vše, co pro ně symbolizovalo hojnost – zrna jednotlivých plodin pěstovaných na polích, mince a později i rybí šupinky, případně kukuřičné klasy. Tento ubrus pak naši předci používali na jaře jako osevní plachtu, se kterou osívali pole.

Jáhly, pohanka, mák

Kaše z obilnin, které si lidé vypěstovali, byly tradiční součástí vánočních pokrmů. Každou plodinu bylo potřeba oslavit a navíc velké množství malých zrnek symbolizovalo bohatou úrodu. Jahelník s jablky je jedním z nejstarších obřadních vánočních jídel. Jáhly nebo pohanku, kdysi všední potraviny, dnes znovuobjevujeme a snažíme se zařazovat do svých jídelníčků. Mákem se sypaly například malé kynuté buchtičky, kterým se říkalo různě, v Čechách pařené buchtičky nebo peciválky, na Slovensku opekance, pupáky nebo bobal‘ky. Krásným příkladem obřadní kaše je běloruská kutja z celých zrn všech doma pěstovaných plodin. Je doplněná sušeným ovocem, zejména jablky, a oslazená medem.

Zrno

Na štědrovečerním stole se objevovalo celé zrno – bylo posvátné – symbolizovalo život, základ příští úrody. Proto se dodnes na Štědrý den leckde jí houbový kuba z krup (kroupy jsou zrna bez obalů například ječmene či pohanky). Zrnem se lidé i posypávali – například na štěpánských bohoslužbách. Jednalo se o rituální úkony, které měly zajistit, aby byla dobrá úroda a dostatek jídla. Posvátná byla i sláma a klasy. Důležitou roli hrál dožínkový věnec – ten dostal hospodář na konci žní. Věnec byl upletený z klasů všech obilnin, potažmo luštěnin, které se v hospodářství pěstovaly, ale našli bychom v něm i dary z přírody, třeba hranečky lískových oříšků. Věnec a zrna z něj se staly součástí vánočních pokrmů a také jarního osení. Sláma se dávala i pod stůl a dodnes bývá součástí ozdob na stromeček.

Hrách, čočka

Luštěniny pro svou klíčivost a mnohost semen symbolizovaly hojnost, plodnost a úrodu. Základem naší tradiční kuchyně byl hrách a čočka, později se objevily i fazole – např. na jižní Moravě. Z hrachu je výborná pučálka, polévka i kaše, hrášek se přidává do bramborového salátu. Hrách je zřejmě tou hlavní místní rituální plodinou, je na stolech v postních dnech před Vánocemi i Velikonocemi a hrachovina – uschlá hrachová nať – se používala na masopustní masky (dodnes dochováno v Kožlanech). Tvrdilo se, že hospodář má sníst před večeří jako první lžíci hrachu, aby byla dobrá úroda. V některých rodinách se dodnes vypráví, jak miska hrachu byla každodenní večeří v zimním období.

Houby

Houby rostou samy od sebe, rychle se množí, známe dodnes pořekadlo: „Roste jako houby po dešti.“ Houby symbolizují také hojnost, dostatek. Kromě toho jsou v zimních obdobích cenným zdrojem vitamínu D – zejména houby usušené na slunci. A v dobách, kdy nebylo dostatek masa, tak mohly hrát důležitou roli. (O vitamínu D píše Pavel Houdek v knize Jak na veganství.) Kromě houbového kuby se dělával houbový nákyp zvaný hubník neboli houbovník. Houby se také přidávaly do polévek, např. zelňačky, bramboračky či fazolačky.

Česnek

Česnek je symbolem zdraví a ochrany, dnes bychom řekli imunity, je to přírodní antibiotikum. Česnek, houby, vepřové sádlo a kroupy propojuje opět již zmiňovaný kuba. Česnek se někdy dával i psům a kohoutům, přidával se i k obilí, stejně jako cibule.

Ořechy

Ořechy jsou symbolem podsvětí, dávaly se do hrobu jako symbol života, mají symboliku ochrannou i plodnostní. Obsahují mnoho prospěšných látek. Ideální je používat v kuchyni ořechy z vlastních zdrojů, lískové nebo vlašské, uplatní se v cukroví, kaších, omáčce k vánočce, moučnících – třeba ve vánočním polenu místo mouky. Ořechové lodičky se zapálenými svíčkami věštící osud se pouštějí po vodě dodnes.

Med

Med symbolizuje soudržnost a sladkost života. Kromě ovoce je to hlavní sladká chuť darovaná přírodou. Med je součástí kaší, cukroví, sladkých moučníků, perníků. V dávné minulosti lidé med obětovali bohům. Med je také symbolem pilné práce včel, soudržnosti a obětavosti včelstva jako společenství.

Oplatky, chléb

Oplatky se pojídaly obřadně na začátku či na konci večeře – lidé si je navzájem podávali a lámali. Mazaly se medem, zapékal se do nich česnek nebo petržel. Přestože oplatky vycházejí spíše z církevního prostředí a symbolizují tak tělo Boží, eucharistii, pro některé jsou pro svůj kulatý tvar i symbolem slunce. Chléb, jakožto boží dar, základní potravina a symbol dostatku, nemohl na štědrovečerním stole chybět. O chléb se dělil hospodář i s dobytkem, aby se mu dobře dařilo. Chléb byl posvátný – v některých krajích šlo o první dárek nevěsty tchyni nebo naopak, chlebem se solí se uctívala návštěva a měl na stole čestné místo při různých hostinách.

Vánočka, štola, cukroví

Vánočka představuje klas – spletený z devíti pramenů a symbolizující úrodu a snad i věčnost čili nekonečnost. Vánočka měla být o svátcích na stole, aby byl dostatek úrody po celý rok. Drobečky z vánočky (nebo z chleba) se obřadně vhazovaly do ohně, aby neškodil, do studně, aby měla čistou vodu, pod ovocné stromy, aby rodily, a kousek dostaly i slepice, aby hodně nesly. V některých rodinách je častá i štola – německá varianta vánočky, která má tvar bochníku. Její součástí jsou sušené ovoce a ořechy. Na Slovácku se pekl i mrváň – bochník ve tvaru mazance, zdobený symboly hojnosti a blahobytu (recept na straně 156). Vánočka a štola jsou vlastně sladkým chlebem, který měl zasytit a jako jeden z kynutých obřadních moučníků býval součástí při významných slavnostních příležitostech (např. o Velikonocích je to mazanec). I kynuté těsto představuje hojnost a blahobyt. V chudých domácnostech se právě pro vánočku či mazanec šetřila bílá mouka, které byl jinak nedostatek. K dalším sladkostem štědrovečerního stolu patřily peciválky, opekance či malé buchtičky (krajově nazývané různě) nebo lívance (nalívance), pomazané medem či povidly. Peciválky jsou kynuté vdolky, které se spařovaly horkým mlékem a sypaly mákem. To lze udělat i s tvrdší vánočkou. Neodmyslitelnou součástí vánočního stolu je dnes vánoční cukroví. Zdá se, že cukroví a jeho množství nahradilo obřadní pečivo a hojnost a pestrost plodin, které naši předci dříve oslavovali na štědrovečerním stole. Dodnes se v některých rodinách dodržuje pravidlo, že se cukroví ochutná až po večeři.

Ovoce, sušené ovoce

Již ve středověku bylo zvykem jíst na Štědrý den ovoce více než obvykle – „na bílých stolech ovoce krájeli pro všechny – čeleď i chudé“, píše Jan z Holešova ve svém pojednání na konci 14. století. Péči věnovali předci i stromům – ovocné stromy ovíjeli slámou a hospodyně s rukama od kynutého těsta na vánočku obcházely a hladily kmeny, aby stromy dobře plodily. Nazdobená mísa plná ovoce a ořechů vždy byla a je dodnes důležitým atributem Vánoc. Symbolizuje úrodu, hojnost, dostatek, pestrost, zdraví. Je to správná doba, kdy si dopřát i nejrůznější lahůdky, exotické a vzácnější ovoce. Omáčka ze sušeného ovoce s kořením a ořechy, krajově nazývaná muzika, byla kdysi spolu s vánočkou velmi podstatnou součástí štědrovečerní večeře.  Ovoce v jakékoli podobě (marmeláda, kompot, mražené), z vlastní zahrádky či od příbuzných, kamarádů nebo dobrého zdroje, si můžeme na Vánoce oslavit také v cukroví, ve štrúdlu či jiných dobrotách. A tak zcela jistě zajistíme, aby naše úroda v příštím roce byla bohatá.

Jablko

Jablko má v jednotlivých časových úsecích a v různých kulturách tolik významů, že je snad ani nelze vypočítat. Pro někoho je symbolem králů, pro jiné lásky, plodnosti a zdraví, pro další zase hříchu. Přeneseně je také symbolem soudržnosti rodiny – každý u štědrovečerního stolu dostal kousek ze společného jablíčka. S pomocí jablka se věštila budoucnost. Tak například hvězdička v polovině rozkrojeného jablka předpovídala pevné zdraví, křížek smrt. Dodnes je pro některé rodiny důležitý jablečný či makový štrúdl, bez něhož si Vánoce neumí ani představit.

Bramborový salát

Není to prastarý symbol, vždyť brambory přicestovaly do Evropy až v 15. století. K nám se bramborový salát dostal z Dolního Rakouska. Je odrazem vídeňské kuchyně a na štědrovečerním stole získal své místo leckde až po roce 1950, někde i později. Stalo se tak zásluhou médií, které z něj společně se smaženým kaprem vytvořily v podstatě náhodný „tradiční vánoční pokrm“.

Ryba

I když považujme ryby za křesťanský symbol, byly považovány za posvátné již v Egyptě a Římě. V našich zemích byl ryb dostatek. Ryba byla a je postním i obřadním jídlem. Pro křesťany symbolizuje Ježíše Krista, rybou a chlebem nakrmil Kristus své následovníky. Kapr se připravoval na černo, na modro, v rosolu, ale už několik desetiletí se nejčastěji smaží jako řízek. Vaří se také rybí polévka. Kapří šupiny pod talířem na štědrovečerní večeři a následně v peněžence zajistí dostatek peněz po celý rok.

*****************************************************************************************************

Text i fotografie z knihy  Vánoční Tradinář – od Dušiček pro Hromnice Martina Viktorie Kopecká a Martina Boledovičová

Vydalo nakladatelství Smart Press, k dostání na www.smartpress.cz.