Naše teta peče léta na Vánoce vánočku, nereptáme, aspoň máme něco pro kočku…..
Z této věty písničky Vánoce přicházejí od J. Vomáčky a Z. Borovce je jasné, že teta neúspěšná při pečení vánočky, neměla možnosti dnešních žen - zaskočit do nějakého supermarketu a vybrat si z několika druhů povedených vánoček. Možná by ji zaskočila cena máslové vánočky, ale přeci jenom by ji vyšla pořád levněji než péci z drahého másla vánočku pro kočku.
Dříve hospodyňky sice také neměly možnost koupit si vánočku v supermarketu, a tak musely zápasit s pečením húsky nebo calty,(jak se dříve nazývala vánočka) stejně jako naše teta.
(fotografie: Pixabay)
A jelikož vánočka zdá se býti ženou rozmarnou, má dodnes spoustu různých názvů : pletenice, pletanka, štědrovka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle, ceplík.
Dokonce od 16. století (z něhož pochází první zpráva o vánočce) až do 18. století se pyšnila madam vánočka zvláštní výsadou: mohli ji péct jen cechovní řemeslníci tedy pekaři. Teprve od 18. století dovolila lidem, aby si ji pekli i doma.
Upéct vánočky však nebylo snadné, čehož je důkazem i naše teta, a proto se při pečení dodržovaly různé zvyky, aby hospodyňka nepekla pro kočku.
Těsto se muselo zadělávat v bílé zástěře a šátku a nesmělo se přitom mluvit. Při kynutí těsta si hospodyňka trénovala skok do výšky, protože musela vyskakovat hodně vysoko, aby těsto hodně nakynulo.
Na zdárném upečení záviselo štěstí i úspěch a vánočka měla dokonce i ochranářskou funkci.
Do vánoček se zapékala mince. Kdo ji při krájení našel, byl po celý příští rok zdravý a bohatý. Neúspěchem hrozily připálené či natržené vánočky.
První upečenou vánočku dostával hospodář, aby se mu v příštím roce urodilo hodně obilí.
Vánočka se rozkrájela na konci štědrovečerní večeře a dávala se po krajíčku i dobytku, jako ochrana proti nemocem a zlým silám.
I dnes hospodyňky vědí, že upéct dobrou vánočku je běh nadlouho trať s mnoha záludnými překážkami.
Dobře vykynutý kvásek, zadělání těsta, vykynutí těsta, pletení z 9 dílu, (při němž si některé ženy zamotají spíš ruce než jednotlivé díly vánočky) a nakonec pečení je nervák s neznámým výsledkem od začátku až do konce.
A tak není divu, že některé ženy skončí jako naše neúspěšná teta. Kuchyň vypadá jako by mouka s cukrem, máslem, rozinkami, mandlemi a zbytky lepícího se těsta skončily právě divoký mejdan. A u stolu sedí zničená hospodyňka s pláčem na krajíčku zoufale zírající na spálenou sraženinu neurčitého tvaru.
Ale nezoufejte, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Příště zkuste bílou zástěru, šátek, mlčení a skok do výšky, a když to zase nevyjde, supermarket to jistí :-)
(reedice)
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.