Vznik medu

Med vzniká činností včel dělnic rodu Apis mellifera L., (včela medonosná), které v přírodě vyhledávají sladké šťávy produkované rostlinami či stejnokřídlým hmyzem. Včely jsou na těchto sladkých šťávách závislé a jsou pro ně jedním z hlavních zdrojů živin. Na zimu si z nich vytvářejí zásoby ve formě medu, který je pro ně v tomto období jediným zdrojem potravy. Všechny včelí produkty vznikají koordinovanou činností včelstva jako jednotného pospolitého celku, jehož jedinci žijí vyspělým sociálním způsobem života. Konkrétně vznik medu je velmi složitý proces, závislý na včelstvu jako celku – jedna včela nemůže z nasátého nektaru či medovice sama med vytvořit. Tím se liší včelí produkty například od mléka, které je produktem mléčné žlázy v zásadě plně ovládané samotným jedincem bez účasti ostatních členů stáda. Poté, co včelí dělnice, tak zvané létavky, posbírají nektar či medovici, vrátí se do úlu, kde sesbíranou sladinu předají úlovým včelám. Tím jejich úkol končí. Cesta donesené sladiny k medu tím ale naopak sotva začíná. Sladina se v úlu stává součástí potravního řetězce a je spolknuta a znovu předávána dál ještě několikrát, než může být jako řídký med uložena do buňky plástu. Přestože proces tvorby medu je velmi složitý, může včelstvo díky vysokému počtu dělnic nasbírat denně při běžné snůšce 1–2 kg nektaru či medovice, při vysoké snůšce až 10 kg a poměrně rychle jej zpracovat na med.

Druhy medu

Med můžeme podle původu rozdělit na květový (nektarový) a medovicový (lesní).

Květový med - Barva květového medu je vodově čistá případně lehce nazelenalá (u akátového medu), slabě žlutá až zlatavě žlutá (u řepkového a lipového medu). Květové medy jsou velmi lehce stravitelné. Vzhledem k vysokému obsahu glukózy rychle krystalizují (často i několik dní po vytočení).

Medovicový med - Barva medovicového medu je tmavě hnědá až červenohnědá. Medovicový med má vyzrálejší aroma a ostřejší chuť. Získává se hlavně z hmyzem přefiltrované mízy rostlin a má vysoký obsah minerálních látek (hlavně draslíku, hořčíku, fosforu) a baktericidně působících látek. Vzniká převážně v letních měsících.

V poslední době získal na popularitě speciálně upravený pastový med. Hrubě zkrystalizovaný med se upravuje speciální, leč jednoduchou technologií, do husté pastové konzistence. Krystaly medu se drtí mezi ocelovými nebo lépe žulovými válci. Druhou metodou pastování je řízená krystalizace. Malým množstvím pastového medu naočkovaný med v nádrži se několikrát denně pomaloběžným míchadlem promíchá. Tento proces trvá většinou tři až pět dnů. V momentě, kdy med získá nádherné perleťové zabarvení, je stáčen do obalů, vhodných pro jeho předání zákazníkovi. Med je upravován do pastové konzistence, bez jakýchkoliv chemických přísad. Obě metody jsou ryze fyzikálním procesem bez sebemenšího poškození medu. Pastový med nestéká a je proto ideální jako pomazánka.

Je však nutno neustále zdůrazňovat jednu jeho negativní vlastnost, která je sice poměrně známa, nebyla však dosud potvrzena zdravotnickými autoritami (ministerstvo, zdravotní ústav). Je totiž velmi, velmi návykový.

Chuť medu záleží stejně jako u vína na počasí v tom kterém roce. Záleží na ročníku, místu sběru, roční době odběru, nadmořské výšce umístění úlů a příslušné vegetaci. Kvalitu pak garantují včely a závisí na pečlivé práci včelaře. V každém případě doporučujeme kupovat med pouze u zkušeného včelaře. Česko má totiž pro výrobu medu v porovnání s jinými zeměmi mnohem přísnější normy. Pozor při nákupu medu v obchodech, zvláště u medu z dovozu. Při kontrole totiž inspektoři zjistili, že jistý podíl importovaného medu v českých obchodech obsahuje nepovolené látky nebo stopové zbytky antibiotik. Pokud vám med zkrystalizuje (lidově řečeno „zcukernatí“), snadno dosáhnete toho, aby se vrátil do tekuté podoby. Stačí sklenici s medem prohřát ve vodní lázni, dokud se krystaly nerozpustí. Teplota medu by ale při zahřívání neměla překročit 50 °C, jinak se znehodnotí nejcennější obsažené látky. V žádném případě by se med neměl vařit či ohřívat v mikrovlnné troubě.