Najde se mnoho věcí, které jsem ještě nikdy ve své kuchyni nezkusila. Nové recepty se na řadu dostanou jen omezeně; kromě konstelace hvězd a nálady mých dětí má na intenzitu novinek evidentně také vliv potřeba vracet se k osvědčeným a oblíbeným receptům. Mám dojem, že jen tak dám dětem i manželovi pocit sounáležitosti s naší domácí kuchyní. Tajně ale doufám, že jednou, až dospějí (pochopitelně s výjimkou zmiňovaného manžela, ten neustále tvrdí, že už je skutečně plnoletý), budou se sentimentem a hrdostí vzpomínat na svá oblíbená jídla a na zážitky od společného stolu.

V tuto chvíli se zdá, že ty nejintenzivnější z nich jim přináší rybí polévka. Není to však pocit labužnického požitku. Proto jsem v duchu této tradice zpracovávala poslední nápor malinové úrody zcela klasicky zmrazením a skupenskou přeměnou na džem. Jenomže když jsem pak otevřela svojí spížovou skříň a stylem chobotnice pochytala padající skleničky, připadla jsem si podobně jako Diane Keaton ve filmu Baby Boom. Ta sice měla, na rozdíl ode mne, všechny skleničky vzorně vyrovnané, ale obě jsme shodně musely vyřešit problém, kam umístit poslední dávku zavařeniny a po konsolidaci duševních sil také otázku, co si počít se zbytkem úrody.

Díky tomu a také díky mé stále oblíbenější učebnici italské klasiky zvané Silver Spoon došlo na božské semifreddo. Tato mražená dobrota se dá připravit velice snadno, zatímco výroba klasické zmrzliny zůstává v domácích podmínkách stále ještě na úrovni science fiction. Bez příslušného technického vybavení (rozumějte dalšího jednoúčelového kuchyňského spotřebiče), který je sice sehnatelné zboží, ale zas kdo by kupoval další "krám" do kuchyně,  získáte spíše než smetanově hebký krém cosi s nepříjemnými ledovými krystaly, které svojí bodavostí a drsností přivozují jazyku nervový šok.

O surovinové náročnosti se u semifredda určitě mluvit nedá, stačí pár vajíček, cukr, šlehačka a něco ovoce. Tím, že se vše našlehá a rychle zpracuje, zůstane ve vzniklé emulzi uvězněno mnoho vzduchu, který pak dělá semifreddo lehčí. Před podáváním by však mělo poněkud povolit krátkým pobytem v lednici. Existuje mnoho receptů, z nichž velká část používá syrová vejce. Takový však tentokrát nečekejte, přece jen si držím kašlající ptáky i zárodky salmonely dál od těla.

V tom mém se vejce nejprve našlehají s cukrem a pak se uvaří ve vodní lázni. Bohužel to také znamená, že musí za stálého šlehání chladnout, proto se jedná o recept pro dvě běžně zdatné ruce a jeden pokud možno zcela samostatný kuchyňský robot. Ti, kdo ho nemají a přesto se pustí do realizace, budou mít dost času, aby několikrát prokleli mě i svůj vybíravý jazýček. Až na pár ledových krystalků, které vznikly kolem ovoce (není divu, když je tvořeno především vodou a když jsem zde uvedenou dávku překročila nejmíň třikrát), se pokus vydařil, takže se semifreddo stalo součástí naší rodinné jídelní tradice.

Později na návštěvě, když moji nejstarší potomci konzumovali mražené cosi, čemu ani četné chemické sloučeniny nemohly dodat výrobcem proklamovanou broskvovo-malinovou příchuť, pronesli, že to chutná nějak divně, cítila jsem hřejivý pocit štěstí. Pro méně hbité v úsudku dodávám, že nikoli proto, že se jim podařilo úspěšně urazit hostitelku. Přece jenom dobrých tchýní není nikdy dost.

Malinové semifreddo

3 vejce, 125 g cukru krupice, 120 g malin, 1 kelímek smetany ke šlehání

Vejce s cukrem našlehejte do husté pěny, nejlíp to jde v kuchyňském robotu. Našlehanou směs přendejte do tepelně odolné mísy a umístěte nad hrnec se sotva vřící vodou. Dál šlehejte ruční metličkou, dokud směs neohřejete na takovou teplotu, že v ní nedokážete deset sekund udržet prst. Uvařenou hmotu přendejte zpět do robota a nechejte ještě několik minut šlehat, dokud pěna nezchladne na pokojovou teplotu. Maliny rozmačkejte vidličkou. Šlehačku našlehejte do husta. Maliny i šlehačku rychle a jemně zapracujte do vaječné pěny, přendejte do malé chlebíčkové formy a nechte alespoň 4 hodiny mrazit.

(reedice)