Už jsem myslela, že odhalení totožnosti zelené krasavice bude jen na nás. A ejhle, na přelomu týdne se objevila správná odpověď: manek380 tipuje monsteru. Výborně! Plod monstery jsme "ulovili" uprostřed Atlantského oceánu v botanických zahradách Funchalu, hlavního města portugalského ostrova Madeira. Kdo by to byl řekl, jak vcelku chutné plody může tato v Česku populární pokojová rostlina mít. Už jste začali spřádat labužnické představy o tom, co s plodem Vaší domácí monstery provedete? Tak to pro vás nemáme dobrou zprávu. Monstera totiž v našich podmínkách téměř nekvete a tedy ani neplodí. Ale co kdyby... výjimka přeci potvrzuje pravidlo. Monstera patří mezi stále zelené rostliny původem ze Střední a Jižní Ameriky, kde v tropických deštných pralesech roste jako liána. Pěstuje se však i v řadě dalších tropických oblastí světa. V chladějších oblastech je rozšířená jako pokojová rostlina, které vyhovuje pokojová teplota kolem 20°C až 25°C a vyšší vzdušná vlhkost, kolem 85%. Monstera má velké dekorativní listy a množství vzdušných kořenů, z těch se vyrábějí lana. Její květenství v domácích podmínkách je ojedinělé, ovšem budete-li mít štěstí, dočkáte se bílého květu a poté zeleného plodu. Ten jediný je jedlý. Zbytek rostliny je prudce jedovatý a je tedy na snadě, dát si při pěstování monstery pozor. Šišatý plod vypadá tak trošku jako velký mikrofon. Je pokrytý vrstvou zelených "šupinek" zapadajících do sebe perfektně jako kousky skládačky. Jejich odstranění není úplně jednoduché a pravděpodobně k tomu budete potřebovat nožík. Ten se bude hodit i později. Bělavý střed chutná lehce banánově a při jeho konzumaci je žádoucí dát si pozor na malé černé kousky, které vám v ústech tak trochu připomenou žiletku. Domorodci jedlou dužinu proto seškrabují, třeba právě nožem. Požít plod monstery můžete ve stavu syrovém, s oblibou se z něj připravují marmelády, sirupy nebo zmrzlina. Ve Funchalu monsteru najdete - kromě nedotknutelných exemplářů v botanické zahradě - naaranžovanou na místním trhu mezi plody mučenky a dalším exotickým ovocem. A pak také všude možně po ostrově, v zahradách domorodců či v bujném okolním porostu. Setkáte-li se někdy se zeleným "mikrofonem", nemějte obavu a ochutnejte. Stojí to za to!