Naprosto chápu rozladění pisatelky. Chci doplnit, že bych nejednala jinak. Mám ovšem opačný problém. Moje dcera žila dlouhých 25 let mimo ČR a jakmile si s partnerem zařídili potřebné kolem bydlení a práce, narodila se jim dcera-moje vnučka. V té době bylo dceři 38 let. Od té doby uplynulo už téměř 6 let. Až na pár hodin jízdy s kočárkem nebo za přítomnosti dcery jsem měla příležitost být s vnučkou. Nikdy mi ji "nepůjčili", abych s ní mohla jet na výlet, abych ji přes noc pohlídala u sebe doma nebo abych ji mohla vyzvednout ze školky či s ní jet na výlet. Chovají jí jako v ryby v akváriu, na které se mohu čas od času zajet podívat. A to si o tu návštěvu musím ještě říct, ačkoli od sebe bydlíme 7 km A to jsem si myslela, že až skončím ve své náročné práci a budu doma, využije dcera mých služeb. Opak je pravdou. Tak jsem si našla jiné zaměstnání, abych byla ještě někde prospěšná.

Proč tomu Marta nedá řád? Např. že vnouče pohlídá dva večery v týdnu (u něj doma) a 1 víkend v měsíci u sebe. Něco, co by vyhovovalo oběma stranám a co by dalo rytmus i dceři. Ostatní požadavky bez záruky. Podotýkám, že na takovém rozvrhu se musí shodnout obě dvě a bez výčitek. Jinak to fungovat nebude. To stejné s nastavením pravidel návštěv u Marty doma.