Máte naprostou pravdu. Babička svou péči přehání. Je to Váš syn a pouze Vy si nastavte pravidla, kdy bude s ní. Já jsem prožila něco podobného. Vše se odehrávalo v 80. a 90. letech. Měla jsem malé děti a moje matka mě nutila pořád jezdit k ní. Zpočátku mi to nevadilo. Ale později jsem měla pocit, že už svůj domov ani nemám a děti také ne. "Ale já je hlídám ráda, je tu čerstvý vzduch", slyšela jsem pořád. Manžel už to vzdal a řekl jí, že má doma práce dost. Já byla zaslepená a tolik jí věřila a jezdila tam pořád. Nakonec se mi rozpadl vztah a já až po letech zjistila, že nebylo správné jen se s dětmi upínat na babičku a manžela nechat samotného. Měla jsem víc problémů, ale tento byl jeden z nich...