Michale, buďte vděčný za to, co vaše žena dělá a nehádejte se za to s ní. Vždyť sám říkáte, že dětem se kroužky líbí! A že je to spektrum velké? Tím lépe, okusí mnoho činností a samy si pak vyberou, jaké činnosti a zájmy jim vyhovují nejlépe. Ani nevíte, kolik výchovných starostí a kolik budoucích problémů vám a vašim dětem vaše žena ušetří tím, že je navyká na smysluplně vyplněný čas, když je to přitom baví! Když budou přetížené, poznáte to (budou viditelně unavené, popudlivé a něco je přestane bavit - buď ty kroužky, nebo škola. Nejspíš vám také řeknou, že na něco už chodit nechtějí.) Mohla bych vám předestřít příklady obrovského množství rodičů, kteří dětem neumožnily vyplnit čas různými zájmovými aktivitami (které je bavily!) a následně řeší jejich závislost na elektronice (dnes už stále častěji i se zdravotrními důsledky), anebo dokonce drogách, chycení se špatné party, anebo "jen" prostou neschopnost najít si práci, ve které by vydrželi, protože nejsou schopní žít s jakous takous časovou disciplínou, se závazky, bez velkého množství času na lekování. Máte velké štěstí na ženu,m se kterou vám to funguje, na její způsob výchovy dětí. Jste šˇtastný muž, užívejte si to a nehádejte se zbytečně. (Děti v předškolním věku, zejména tak ve věku 3-4, nutně potřebují "čas na lekování" , protože přijímají veliké množství podnětů a jejich mozek si je potřebuje utřídit. Čas na lelkování jim dává ten prostor, nespí už totiž tak dlouho, jako v prvních dvou letech života. Ale dětem ve školním věku po ukončení první třídy, kdy je těch změn a náporu najednou hodně, naopak čas vyplněný činnostmi, které je baví a jsou přitom odlišné od vyučování, i když jim je vybrali rodiče, prospívá.)

Ono je taky rozdíl, kde dítě vyrůstá. V paneláku na sídlišti velkého města se asi moc volnočasových aktivit vhodných pro děti ze ZŠ bez dozoru nenajde. Znám případy, kdy kroužky dětí rodinu zavalily natolik, že neměly žádný volný čas nejen děti, ale ani rodiče, kteří automaticky fungovali jako taxi. Je to na každé rodině. Jestliže to děti baví a rodiče nezatěžuje, proč ne. Míru by si ale měly určovat hlavně děti samy. Pro kolcavu: děti by se měly učit určité zodpovědnosti a časové přizpůsobivosti hlavně ve škole. Dnes je trendem, aby škola co nejméně děti zatěžovala domácími úkoly a učením, právě aby byl čas na tu zábavu, i když řízenou. Rodiče často odmítají slevit ze zájmových kroužků a naopak se snaží ve škole domluvit na určitých úlevách pro své děti.

Palomito, s tím, že normální školní rozvrh školy musí mít přednost (když zrovna nejde o reprezentanty v krasobruslení nebo gymnastice, případně ještě plavání - u ostatních sportů tak raná vysoká tréninková zátěž není ani žádoucí, ani rozumnými trenéry uplatňovaná), souhlasím, ale Michal by určitě napsal, kdyby toto byl případ jeho ženy.

Asi by bylo lepší pracovat na komunikaci v rodině, než si stěžovat v ženském časopise, imaginární pane Michale.

Víte, ono se nic nemá přehánět. Nějaký čas, neorganizovaný , potřebují rozhodně i školní děti, nejen ty předškolní. Dokonce ani trochu "nudy" ještě nikoho nezabilo. Jinak se snadno stane, že vychováme jedince, který je zvyklý, že zábavu i poučení mu zprostředkuje nějaký vedoucí. Samo od sebe - nedělá nic,ani to nedokáže. To asi není to, co bychom si přáli.

kolcava: ano, vím, že toto nebylo tématem článku. Jen jsem navazovala na vámi zmíněnou "zodpovědnost a přístup k povinnostem", které se děti učí i díky zájmovým kroužkům. Nabídla jsem pohled i z druhé strany, který je v dnešní době také docela populární. Mladí hokejisti, fotbalisti, ale i hasiči, karatisti, mažoretky, tanečnice..atp. To jsou neustále nějaké turnaje, zápasy, soustředění. Nejen, že to mnohdy zasahuje do výuky, ale často to zabere i celé víkendy. Šidí se tím nejen škola, ale i rodinný čas jako takový. A vrcholem blaha je, když se sejdou tři akce v jeden čas a dítě si má samo rozhodnout, které se zúčastní a kterou nechá ve štychu.

Palomito, ano, v tom samozřejmě souhlasím. A úplně nejhorší je projekce nenaplněných ambicí rodičů do dětí. V dnešní době je ovšem úplně nejpravděpodobnější (nejsou-li z úplně chudé rodiny, je to spíš jisté), že děti v uvedeném věku, když dostanou nestrukturovaný čas skončí v kyberprostoru. V tom věku ještě nemají žádnou znalost reálného života potřebnou pro to, aby se v kyberprostoru vyhnuly všem nástrahám sociálních sítí, šmírování bez vědomí dítěte apod., a to ani nemluvím o tom, co už dnes neurologické studie potvrzují: co dělá přemíra bílého "obrazovkového světla, b) mnoho času stráveného na internetu s neurony v ještě se dotvářejícím mozku. Jak mění schopnost koncentrace i schopnost učit se (vstřebávat poznatky), a že zvyšují pravděpodobnost psychických poruch u dětí, které k nim mají predispozice např. z rodiny. Takže pokud např. tento problém Michalova manželka řeší tím, že děti zapsala do kroužků počítačové bezpečnosti (třeba s Kovym, nebo jinou jejich hvězdou internetu) a vedle toho na nějaké sportovní aktivity, je to ideální způsob sladění toho, že děti v tomto věku budou nevyhnutelně chtít být na internetu, ale neumějí se tam pohybovat, s potřebou někde také vybít nahromaděnou energii. Česko má varovně vysoký podíl sedmiletých s obezitou a rychle roste. Škola to nevyřeší a příležitost lítat hned po vyučování po polích a loukách a za humny čutat do meruny a honit puk po zamrzlém kačáku dnes má minimum dětí. (Ty městské - a nejde jen o Prahu, Brno, Ostravu, ale dnes už většinu středně velkých českých a moravských měst -, i kdyby na hřiště samy šly, potkají se u mantinelu spíš s dealerem drog, než s dalšími nadšenci, se kterými by si zahrály.)

Vidíte to moc černě, kolčavo. My jsme z malého města a vnoučata bydlí na vesnici. Ale nejstarší vnuk (11), naopak do většího města o víkendu s kamarádem jezdí. Do skateparku, to u nás opravdu není. A dělá maximum, aby mu to rodiče dovolili. A teď nově se zbláznil do bikrosu. Organizované aktivity ho zatím moc nebaví. Ikdyž jsme to samozřejmě zkoušelli. Dělal dva roky karate a docela mu to šlo a tak ho trenérka obsazovala do všech závodů ,které byly možné. Byl i na mistrovství republiky. Skončilo to tak, jak říká Palomita. Každý víkend nějaký závod, nabourávalo to celou rodinu a jemu to nevyhovovalo. Snažili jsme se, aby všude nemusel, ale trenérka nepovolila, i když mu to slíbila. Když jeden závod odmítl- udělala mu před oddílem scénu a bylo po legraci. Už jsme ho tam nedostali. Taky moc hezky zpívá, ale ve sboru vydržel jen rok.Nedávno dostal k narozeninám takové elektronické bicí, je nadšený, chodí ke kamarádovi, který se na bicí učí a taky se učí podle internetu. Moc mu to jde , rytmus má v krvi , hrál už ve škole i na lyžáku a učitelka nevěřila, že se to naučil sám. Abych pravdu řekla, docela se bojíme ho zapsat do hudebky, aby to nedopadlo ,jako s tím zpěvem. Tak mi někdo poraďte. ,