Nikdo není nepříjemný a panovačný vlivem vnějších důvodů, zatímco je v jádru skromný a milý :-) Je to v ní a časem to nebude lepší, spíš naopak. Pusťte ji zpátky do oběhu, ať zase může být protivná na někoho jiného. A vy se ve vašem věku vypořádejte s těmi sedmými nebi, zní to jako od puboše.

No nevím, tohle chování bych bytu v paneláku teda nepřičítala. Navíc ve 30ti letech to už teda není žádná holka, která by se časem trochu obrousila, je to dospělá ženská, která bude s přibývajícím věkem horší a horší. navíc teda ve 35ti a 30ti letech se teprve seznamovat a hledat partnera, no nevím no. To už by snad lidi mohli mít v tomhle jasno. Ale to je jedno, nechci kritizovat, jen se tomu divím.

Hmm, u nás to bylo obdobné, akorát naopak. Já z paneláku a muž z RD. Mně je celkem jedno, kde žiju, hlavně, abych byla s lidmi, se kterými je mi dobře. Muž se mnou zkusil žít v paneláku a shodli jsme se, že kdybychom tam zůstali, už spolu nejsme. Nervózní, nepříjemný, vzteklý.. v baráku se může jít uklidnit do dílny, posekat zahradu, poskládat dříví, odházet sníh, vyvenčit psy a doma pohoda :) Je to o prioritách. Klidně skousnu, že musím žít v baráku, ale doma mám milionovýho chlapa :) Jestliže je pár natolik nekompatibilní, že se nedokáže shodnout ani na stejném stylu bydlení, asi není co řešit. Šťastný nebude ani jeden.

Rychle ji vyprovoďte zpátky k mamince a tatínkovi. Byt je jen záminka na hysterické výstupy a těch byste si v dalším spolužití užil jistě vrchovatě. Holka se asi chtěla rychle rozmnožovat a teď narazila...

Hlavně neprodávejte byt!!!! To by byla ta největší volovina co byste mohl udělat. Bydlení je základ a vlastní je poklad!!! To známe - Vy byste prodal byt, ona by se nastěhovala zpátky k rodičům a Vy, jakožto věrný a zamilovaný pejsek, byste šel s ní. Tam byste byl "holka pro všechno" a ještě trpěný. Pak by Vás přesvědčila, abyste peníze z prodeje bytu investoval do jejího rodinného domu (vždyť přece jednou bude i Váš!) a pak, jakmile ji omrzíte vás kopne do ………. a z Vás bude bezdomovec. Ne ne!!! Ženských jsou mraky. Kvůli jedné slepici si nezničte život. Jste ještě mladý. Určitě se časem najde ta pravá. Od této raději utíkejte nebo místo klidného života budete mít peklo.

Měl byste přítelkyni uklidnit tím, že jednou budete mít děti, bude potřeba je hlídat, jednou budou rodiče staří, bude potřeba jim pomáhat, a že se zase domů za deset dvacet let opět vrátí. A ujistit ji, že ji máte rád a že pro vaše soužití je důležité, abyste do té doby žili sami. Zároveň ji upozornit, že pokud by se s Vámi cítila nešťastná a svého odstěhování lituje, aby se rozhodla, co vlastně chce. A Vy že zůstáváte samozřejmě bydlet v bytě, kde jste doma. A že doufáte, že jednou jistě oba potkáte někoho, kdo s ní bude žít u rodičů a s Vámi v bytě.

Já taky bydlela v paneláku, ve velkoměstě a pak jsem se přestěhovala do malé vesnice. Rychle jsem si zvykla. Žijeme v pohodě a míru. Všude jsou problémy, ale ty se musí zdolat, jinak to nejde....