Jste nevděčná. Manžel vás netýral týden a rozvod taky nebyl hned. Takže výmluvy že vaše matka byla zrovna v nemocnici beru jako vaši obhajobu matky, nejspíš ze studu. Prostě si nechcete připustit že vám Nikdo nechtěl pomoct. To nemáte další příbuzné, sourozence, kamarádky,...?? Bývalá tchyně šla kvůli vám proti svému synovi, prostě vás má ráda jako vlastní. Narozdíl od vás, využila jste ji, když jste potřebovala, teď máte nový život a o ni už nestojíte. Buďte v klidu, takhle se chovají i děti k vlastním rodičům. Kdyby jste o ni ve svém životě stála, určitě by jste dokázala jemně nastavit hranice vašich styků. Lidí, kteří projevili přátelství, pomoc v pravou chvíli, se Nezbavujeme ani nenahrazujeme (nová tchyně) jako věci.

Souhlasím s Mandlou. Najděte v první řadě způsob, jak se láskyplně domluvit s vaším mužem na tom, že paní XY (třeba Bětka, nebo jak se jmenuje, vždyť není žádný důvod mluvit o ní jako o bývalé tchýni) je pro vás v životě důležitá, protože vám pomohla, když se na vás všichni nejlbližší vykašlali, a kromě toho vám dokázala pomoci s malým synem tak, že ani nevíte, co by to bylo, kdybyste s ním zůstala úplně sama. Její péče jistě pomohla i k tomu, že jste měla větší možnost najít si nového partnera. Se dvěma dětmi budete její pomoc potřebovat ještě více - i kdyby to probíhalo jen tak, že si k sobě bude hodně brát svého pokrevního vnuka, abyste měla více klidu na miminko a manžela. NIKDO jiný kromě vás a jí nebude mít vašeho syna tak rád, protože to, že krev není voda a není nic, zkrátka u skoro všech žen platí. (Většinou i u mužů, ale otec vašeho syna nebyl ten případ.) Žádná chůva, kamarádka, au pair vám nepomůže tak láskyplně. S ní láskyplně dohodněte, že ji máte ráda, vážíte si její pomoci a spojuje vás váš syn a její vnuk, ale u vás doma o svém synovi už mluvit nemůže, je to necitlivé vůči vašemu novému muži a budoucímu dítěti, ale také k jejímu vnukovi (na dno padl jeho biologický táta). Dohodněte si s ní společnou návštěvu hřiště, kde vám ve chvíli, kdy si děti hrají a neslyší vás, vylije srdce. Nebo společnou návštěvu kavárny, když bude s dětmi váš muž. Nastavte si s ní nejaký rozvrh, aby s vnukem byla spíš u sebe než u vás, vy jste si ho tam vyzvedávala (nebo někde venku). Aby zkrátka respektovala soukromí vašeho manželství a vašeho domova. Mandla má pravdu, lidi nezahazujeme jako věci, určitě ne lidi, kteří nám pomohli bez ohledu na to, kolik tomu sami museli obětovat (věřila vám, postavila se za vás proti svému synovi, to vůbec není samozřejmé). Pokud ano, vždy se to dříve či později vrátí ve zlém. I když v současnosti to není populární přístup.

Oprava: protože to, že krev není voda, zkrátka u skoro všech žen platí.

Já tedy nebudu tak přísná a poučovat vás tady o tom, jak jste nevděčná. Co podle mě rozhodně musíte udělat, je dát návštěvám nějaký řád. Tchýně je babička vašeho dítěte a pokud se nechová jako úplná mrcha (věřte mi, vím z rodiny, jaké to je, když děti musí odstřihnout násilně jednoho z rodičů od svého potomka, jakkoliv na něj má jako prarodič nějaké morální právo), a to se ona opravdu nechová, tak je velice vhodné, abyste se stýkaly. Jeďte normálně na upřímnost. Pozvěte ji na oběd, na kávu, a mezi čtyřma očima jí vysvětlete, jak se věci mají. Že je nadále srdečně vítána, ale že se musíte, stejně jako s novou tchýní a se svojí matkou, domluvit na určitém řádu v návštěvách a hlídání dětí. A jako jednu z hlavních věcí bych jí na rovinu sdělila, že ač jste jejího syna milovala a máte s ním dítě, tak si nepřejte, aby byly jeho životní eskapády pořád dokola rozebírány jak s vámi, tak s vaším novým mužem. Na jednu stranu ji chápejte, na druhou stranu určete hranice. Mě stále dokola překvapuje, jak strašlivě bezradné jsou dospělé ženské, navíc zodpovědné za děti. Btw, dobrá poznámka výše - to opravdu nebyl nikdo jiný, než tchýně, kdo by vám pomohl? To je faaaakt dost divné.