Mně se to vyhnulo :-) ale co jsem pozoroval u svých kamarádů a kolegů, tak to bylo vždycky podle zde neuvedeného bodu 11. Ženská, jakmile děti trochu odrostly, začala manžela nenávidět a to vesměs kvůli vlastnosti, která ji ze začátku imponovala a kvůli které si ho vzala (nejdřív byl hodný - pak trouba, nejdřív byl bezstarostný, pak nezodpovědný apod.). Začala být doma vzteklá, protivná a buď muže dohnala k rozvodu nebo mu rovnou řekla, že už ho nepotřebuje a že chce být sama. Nenávist ji ve všech případech dohnala k tomu, že se odstěhovala i s dětmi stovky kilometrů daleko, aby to bývalý měl co nejkomplikovanější. A je pozoruhodné, že čím byla hloupější, tím ďábelštější plány si vymyslela, aby mu děti nemusela dávat nebo aby předání vždycky ztroskotalo na nějakých formalitách. Ještě jsem nikdy neviděl u chlapa pohromadě tolik nenávisti, kolik se jí vejde do jedné ženské vůči bývalému manželovi :-)