Možná by nebylo špatné trochu nastínit podrobněji, čeho se za "chyba a zbrklé jednání" týkala, protože pět let kriminál je docela palba a za diskotékovou mini rvačku pět let v base nedostanete. A ani moc nesouhlasím s paní, že jsme všichni jednou nohou v kriminále za zbrklé jednání. Chápu ji jako matku, nechápu jejího muže a synka mi může být líto. Nicméně, ještě tu bude druhá strana, kvůli které jde do basy a tam bych to tipla na nějaké těžké doživotní následky, pokud je trest tak vysoký. Synátor za pět let vyleze, ten na druhé straně, těžko říct. A že jsou chlapi často pěkné sralbotky, které stojí při člověku jenom v dobrém, ve zlém se vypaří, to znám i ze své rodiny. Stačil jeden coming out v širší rodině, a hned se táta k synovi nezná. Klučinovi držím pěsti, ať z krimu vyleze celý a snaží se vést dobrý život a manžela zkuste přemluvit na poradnu, aby se k tomu dokázal postavit čelem. A na širokou rodinu se vyprdněte, ti s vámi nežijí. P.S. i v base jsou návštěvy, takže ho uvidíte.

Jste v těžké situaci. Nepoznám z vašeho dotazu, jestli píšete proto, že si sdílením svého údělu chcete ulevit, anebo proto, že doufáte, že se diskutující postaví na vaši stranu a odsoudí vašeho muže za to, že syna odepsal. Vašeho muže neodsoudím, ale na vaši stranu se za vaše chování nyní, když už se stalo, také postavím. Myslím, že každý z vás teď jedná tak, jak matka resp. otec v takové situaci jednat mají. Část mé reakce asi bude pro vás další studená sprcha, ale dříve či pozděkji se pravdě do očí budete muset podívat. Vaše jednání v této chvíli je podle mě přesně tím, úplně učebnicově, co dělá mámu a co naprostou většinu biologických maminek odlišuje od všech ostatních lidí na světě: máma je člověk, který ve své dítě nepřestane věřit; ať se stane (skoro) cokoliv, ať ji dítě třeba jakkoliv zklame, ať udělá jakoukoliv chybu, máma to třeba opláče, bude se strašně trápit, ale nakonec dojde na dřeň a převáží mateřský pud - máma svého potomka neopustí, bude za ním nebo ní stát, nepřestane v syna nebo dceru věřit. Nějak se v tom mateřském pudu odráží, že děti jsou opravdu kusy našeho těla, co nám působily všechny ta nevolnosti v těhotenství, ty hormonální bouře, které jsme vyživovaly placentou ze svého těla, kvůli kterým jsme přestály nepředstavitelné bolesti porodu, aby se nakonec pro nás staly mnohem důležitějšími, než kterýkoliv jiný kus našeho těla, než cokoliv, co po nás jednou zůstane. Mnoho lidí si to uvědomí, až když maminku ztrácí, nebo dokonce po její smrti, protože explicitně to většina lidí nepotřebuje v průběhu života využívat, ale všichni povědomně nějak tak víme, že kdyby bylo opravdu zle, stále máme někoho, kdo nás bude mít rád, kdo v nás bude věřit, dokud máme mámu. Pro lidi, kteří opravdu hodně sejdou z cesty slušných lidí, jako váš syn, je to o to důležitější, že je to motiv se vrátit: nezvrhnout se ve vězení ještě víc, převzít odpovědnost za svůj život a v budoucnosti se napravit. Děláte tedy správně, že ho dál máte ráda, že věříte, že to dokáže - stát se v budoucnosti slušným člověkem, a že mu zbyl někdo, ke komu se může vrátit (vy). Potud v pořádku. Horší je vaše sebereflexe chyb v minulosti. Váš syn dostal pět let nepodmíněně a je to pravomocný trest po všech odvoláních, z čehož (muselo jít o velmi závažný násilný trestný čin, navíc pravděpodobně úmyslný) si dovozuji, co to tedy opravdu provedl a jaké to mělo následky. Ne, váš syn nebyl hodný kluk. Možná doma, ale hodný kluk neprovede násilný trestný čin "odměněný" touto sazbou. Píšete, že každý může udělat chybu. Ano, všichni děláme chyby, ale naprostá většina lidí se nikdy v životě ani nepřiblíží takovému zločinu, jaký spáchal váš syn. Přestaňte si tedy malovat, že chudáček jen přešlápl. Provedl něco, pro co ve společnosti slušných lidí není místo a lidí, kteří se takto zachovají, musejí být pro ochranu zbytku společnosti postaveni mimo ni (v případě vašeho syna i podle mírných českých soudů dokonce nepodmíněně). Přestaňte ho utěšovat, že se vlastně nic nestalo. Ale dejte mu jasně najevo, že ho neodepisujete. Udělal strašnou chybu, strašně vás zklamal, ale přes to všechno ho máte ráda a nepřestanete, věříte, že se napraví, má přece tři čtvrtiny života před sebou. Dejte mu jasně najevo, že neochvějně věříte, že až po půlce trestu požádá o podmíněné propustění, ve zbytku vašeho života vám ukáže, jak se z něho stal zodpovědný člověk, nenásilný, respektující k ostatním. Je důležité - a z vašeho dopisu tu sebereflexi zatím necítím, abyste si vz i manžel uvědomili, že i vy jste v předchozím životě udělali chyby, které vašeho syna dostaly tam, kam se teď chystá. Evidentně jste ho příliš rozmazlili. Ano, lidé dělají chyby, ale naprostá většina, jak jsem napsala výše, nikdy v životě neudělá chybu jako váš syn. Teď se dostávám k vašemu muži. Jeho postoj je podle mě také v pořádku. Možná si uvědomuje, že jeho rozmazlování měla na synově činu podíl a bude mu nějakou dobu trvat se s tím srovnat. Možná opravdu jen cítí strašné zklamání, zraněné ego a také stud před zbytkem světa. Pro vašeho syna je ovšem do budousnosti strašně důležitá nejen vaše mateřská láska a víra v něho, ale také zpětná vazba od otce. Ještě jednou: nemalujte si, že syn jen tak šlápnul vedle. Dostal vysoký trest za násilný trestný čin, ne za politickou agitaci, disidentsví, odmítání nástupu na volnu, nebo něco, co ovládají vládnoucí ideologie. Soud a lidi okolo ukázali vašemu synovi jasně, že jeho čin nevnímají jako přešlap, který se můlže stát každému. Jenže to jsou cizí lidé, syn jejich reakci může vnímat spíš se vzdorem, nebo si řekne: "co je mi po nich". Otec ale není cizí člověk, zklamání, které způsobil svému otci, by pro něho mělo být motivací, aby se na to, co provedl (a že tak se ani hodní, ani "normální" lidé opravdu nechovají), podíval objektivně a v budoucnosti se změnil. Vy mu v tom budete oporou, Oporou, že to dokáže a zároveň jistotou, že se má kam vrátit, že ho pořád někdo má rád a vždy bude.

Kolcava,přesně a dobře napsáno,souhlasím ve všem.Ovšem-měla jsem nedávno možnost podobný případ sledovat ve vzdálené rodině.Mladý muž pod vlivem alkoholu spáchal trestný čin,dobře věděl co dělá,neposkytl první pomoc,ale utekl,ten člověk za pár dní zemřel.Jsou svědci,kteří chránili mladého muže jak mohli,takže dostal podmínku za smrt člověka.Je svědek který přesně ví jak to bylo a ten když v soukromí promluvil,ze strany matky se na něj snesla taková sprcha svinstva,matka slovně útočí nevybíravými slovy na každého kdo to jen vzpomene.Prostě si nechce připustit že její synáček není tak charakterní jak si myslí,brání syna a podporuje jak může.Toto není podle mého názoru dobré,na to ten syn doplatí až se otřepe a opět něco spáchá.Inu,mateřská láska.

Váš syn je násilník a výtržník. Pět let, to už není trest za mladickou nerozvážnost. Kdyby každý chodil po světě a řešil problémy jako Váš rozmazlený synáček, tak se můžeme vrátit zpět do jeskyní.

Já si myslím, že všechno přebolí. Líbí se mi, že máte syna pořád ráda. Držím palce, aby mu také manžel odpustil.

Tak ono taky záleží, proč syn do toho vězení jde. Pokud je to něco vážného, není se čemu divit, že ses za něj otec teď stydí a nechce s ním nic mít...

Prvotrestaný a pět let na tvrdo, to musí bejt chlapec gauner jak vyšitej. Tohle se nedává za úlet a hospodskou rvačku, dokonce i kdyby toho druhého ve vzájemné rvačce neúmyslně zabil, tak nedostane tolik. Vůbec se Vašemu manželovi nedivím.